25.1.2015
Konflikty ve světě sílí, konkretizují se a imponují. Jejich příčiny přestávají být srozumitelné anebo se naopak zdají až příliš srozumitelné, takže zainteresované strany mají dojem, že není o čem mluvit. Verbální aparát je v mezilidské komunikaci používán stále méně anebo je stále méně použitelný, protože je těžké najít pojmy, které by nebyly podminovány takovými emocemi, jež dusí lidský rozum. Nejenom na poli politiky se komunikace stále více podobá vzájemnému utloukání se argumenty. Nehledá se už pravda. Každý má subjektivně za to, že ji už zná. Sílí dojem, že zbývá už jen jediné řešení, kterého se každý obává, protože mu je vnucováno. Člověk se staví do obranného postoje, kterým se bludný kruh uzavírá.
Příslibem řešení se zdá násilí. Člověk nabývá dojmu, že je nucen se bránit proti člověku. Příslib takovéhoto řešení je však skutečným antievangeliem, tedy pravým opakem Kristova kříže, duchem antikrista (1 Jan 4,3). Tohoto novozákonního pojmu se netřeba děsit. Tak jako Kristus zjevením tajemství Otce a jeho lásky plně odhaluje člověka člověku (GS, 22), tak duch antikristův odcizuje člověka člověku samému. Tento odlidšťující proces odstartovaný prvotním hříchem se týká nejenom jedince, ale lidského rodu, nejenom duše člověka, ale i jeho světa, nejenom okamžiku, ale celých dějin. Ideologický, emocionální, legislativní a institucionální dějinný pohyb tohoto světa nevyvěrá pouze z pravdy a nevyjevuje pouze pravdu, nýbrž směřuje k definitivnímu rozlišení a rozetnutí pravdy od lži na základě smrti a vzkříšení Spasitele světa.
Modly, které hýbou tímto světem, dnes sice nemají podobu kovových či dřevěných soch, nýbrž intelektuálních výtvorů, abstraktních pojmů a mýtických postav, které jsou produkovány verbálně a audiovizuálně a odvádějí od jediného a pravého Boha mnohem záludněji a účinněji. Ostatně i samotnému Kristu vytvořila dnešní kultura ve svém areopagu mýtický ekvivalent, který imponuje dokonce i mnohým křesťanům. Snový svět, který je dnešnímu člověku elektronicky zprostředkováván a do kterého se tak stále více noří, je falsifikací světa, který člověk poznává díky křtu.
Otec lži a konfliktu postupně korumpuje všechno dobré, co mají lidé společného. Cokoli dobrého, na čem mají účast, je jeho působením vydáváno za kámen úrazu a rozdělení. Nezáleží na povaze této účasti. I sama lidská přirozenost je zpochybňována, takže se její nosnost ukazuje jedině tehdy, je-li vírou zakotvena v Kristu, Spasiteli a Stvořiteli.
Hromadění konfliktů zachvacujících všechny proti všem je jedním ze znamení konce dějin prorokovaného Ježíšem (Mt 24,3-35). Ten v evangeliu předpovídá, že toto finále vyústí do velké zkoušky víry, ve které se otec lži – antikrist – bude vydávat za Krista. Nepřítel lidské přirozenosti chce alespoň chvilkový pocit vítězství. Víc mu Pán dějin nedá. Vidět však vývoj lidstva pouze růžově jako postupné a příjemné spočinutí ve věčné blaženosti odporuje evangelní perspektivě, v níž před vzkříšením nastupuje kříž.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.