30.1.2015
O atentátu ve třetím největším syrském městě Homs, kterému minulou středu (21.1.2015) podlehlo 17 mladých lidí, západní sdělovací prostředky neinformovaly. Jejich pozornost byla obrácena do Paříže, říká s lítostí pro francouzskou agenturu Kirche in Not syrský jezuita P. Ziad Hilal. Bomba vybuchla v centru města na přeplněné hlavní třídě a byla úmyslně namířena proti mladým lidem, kteří se dosud nerozhodli pro emigraci, dodává. Mezi oběťmi byli také křesťané, šedesát dalších mladých lidí bylo zraněno, někteří těžce. Jaké poselství má ale vyslat takovýto atentát?, ptá se O. Hilal. Těžké rozhodování syrských občanů mezi exilem a setrváním ve zničené vlasti zná také arménský katolický arcibiskup severosyrského Aleppa, Boutros Marayati:
”Lidé, kteří za námi přicházejí, se ptají na jediné: zůstaneme nebo půjdeme? Co na to říká církev? Dáte nám nějakou radu – máme setrvat nebo jít pryč? A tady stojíme před otázkou, na kterou nemůžeme odpovědět, protože je záležitostí svědomí a lidé se musí rozhodnout sami. Jestliže chtějí zůstat, je jim třeba pomoci. Lidé ale vidí, že se v tomto ohledu nic kladného neděje. Nakonec jsou tak zoufalí, že se rozhodnou odejít.”
Jak vypadá každodenní život v Aleppu?
”Situace se stále zhoršuje, protože životní podmínky jsou pořád dramatičtější. Elektrický proud a dodávky vody fungují hodinu denně, někdy nemáme ani vodu, ani proud. Jídla je málo a především není čím topit a letošní zima je opravdu tuhá. Dříve nebylo vidět děti a staré lidi obalené dekami. Vláda shazuje sudy s benzínem do části okupované džihádisty, kteří naopak vystřelují rakety na část kontrolovanou vládou, kde jsou také křesťanské čtvrti. Rakety nedávno zasáhly také naši katedrálu a další kostely. Neříkejme proto, že se situace uklidnila. Je naopak horší než dříve, a to také kvůli nesmírnému chaosu, který tu vládne. Není tu pouze jedna teroristická skupina, ale mnohá uskupení, což vůbec nepomáhá dialogu. Nevíme, kdo koho unesl, v jaké oblasti jsou naši unesení biskupové a pod jakou kontrolou. Exodus lidí je silnější než dříve – dosud stále doufali v řešení, ale vidí, že v terénu se nic nemění.”
Jaká je tu úloha církve a kudy vede cesta k míru?
”Z církve se stalo místo, kde se lidem pomáhá, solidární prostor. Stala se z ní obrovská charita. Lidé už nepotřebují morální ponaučení, modlitbu, ale konkrétní pomoc. Při každém biskupství a kostele je otevřeno centrum, které přijímá všechny a bez rozdílu jim pomáhá. Přicházejí také muslimové, věřící z pravoslavné církve, protestanti…Mír nastane po procesu smíření. A kde je smíření, tam je odpuštění. Obě dvě strany si musí odpustit, tak bude možné se smířit a začít nový život.”
Říká arcibiskup arménské katolické církve ze syrského Aleppa.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.