31.1.2015 

Svatý otec František dnes přijal oblastní zástupce Italského zemědělského svazu Coldiretti, který je se svým půldruhým milionem členů hlavní národní organizací zemědělských podnikatelů. Jak zakladatel tohoto sdružení a pozdější křesťansko-demokratický politik Paolo Bonomi před sedmdesáti lety vepsal do prvního článku stanov, inspiruje se ve své činnosti “principy sociálního učení církve.” Zemědělec od Boha přijímá drahocenný dar půdy a svým dílem jej zhodnocuje. Pokračuje tak v poslání, které bylo člověku odjakživa svěřeno – obdělávat a chránit (Gn2,15), zahájil papež František svou promluvu.

” Jaké to vyžaduje nadšení, kolik pozornosti a oddanosti! Vzniká tu rodinný, sesterský vztah k půdě. Bez obdělávání půdy by opravdu neexistovalo lidstvo. Náš život by nebyl dobrý bez potravy, kterou půda dává mužům a ženám na každém světadílu. Zemědělství tudíž má ústřední roli.”

Obdělávání půdy je tedy skutečným posláním a jako takové má být uznáváno a příslušně doceňováno při konkrétních politických a hospodářských rozhodnutích, zdůraznil Petrův nástupce. Je nutné odstranit překážky, kvůli kterým zemědělství neláká mladé generace. Zároveň je nezbytné bránit dalšímu zabírání zemědělské půdy a jejímu využívání k jiným, zdánlivě lukrativnějším aktivitám.

”Také zde vládne bůžek peněz. Existují bezcitní lidé, kteří prodávají rodinu i vlastní matku. V zemědělství nastává pokušení prodat matku zemi.”

Římský biskup v této souvislosti upozornil na dvě kritické oblasti – první je dosud trvající chudoba a hlad. Absolutizace trhu, kultura odpisu a plýtvání, která v případě potravin dosahuje nepřijatelných rozměrů, způsobuje bídu a utrpení mnoha rodin.

”Je třeba zásadně přeorganizovat výrobní a distribuční potravinový systém. Jak nás naučili naši prarodiče, s chlebem se nežertuje. Vzpomínám si, že když jsem byl malý a chléb upadl na zem, učili nás ho zvednout, políbit a položit zpět na stůl. Chléb se určitým způsobem podílí na posvátnosti lidského života, a proto s ním nelze nakládat jako s pouhým zbožím” (srov. Evangelii gaudium, 52-60).

Druhou kritickou oblastí je stav životního prostředí. Člověk je povolán zemi nejen obdělávat, ale také chránit, podotkl papež.

”Skutečně si všímáme, nakolik je důležité chránit stvoření a nakolik je naléhavé, aby se státům za tímto cílem dařilo spolupracovat. Výzva spočívá v tom, jak realizovat zemědělství s nízkým dopadem na životní prostředí, aby naše obdělávání půdy bylo zároveň i její ochranou. Pouze takto umožníme její obydlení a obdělávání také budoucím generacím.”

V závěru papež italským zemědělcům nabídl jednu výzvu a jeden návrh.

”Zvu vás, abyste opětovně nalezli lásku k zemi jako matce – jak by řekl svatý František – ze které jsme byli vzati a ke které jsme povoláni stále se vracet. A odtud vychází také návrh: uchovávat zemi, uzavřít s ní smlouvu, aby mohla být takovou, jakou ji chce Bůh, tedy zdrojem života pro celou lidskou rodinu. Nikoli ji využívat, jako bychom k ní neměli vztah, nechat ji zeslábnout a poté ji opustit, protože už k ničemu není.”

Země totiž ovlivňuje naše bytí – chrání naše zdraví, je pečující matkou a sestrou, loučil se papež František se zástupci italského zemědělského svazu.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.