Žijeme v globální reality show?

22.2.2015 

Dojem ze zpravodajství o světovém dění působí stále více jako reality show, ve které se nehraje o nic menšího než o rozum a křesťanskou víru. Účast ve hře je povinná a svět je dějištěm. Člověk v ní ovšem není chráněným druhem. Naopak, je obětován v úkonu modloslužby, která nabírá dimenze stále více veřejné. Živě produkované emoce jsou reálné a strhují, podněcují však ke stále činorodějšímu pohrdání druhými a k nenávisti. Z toho je patrné, že se za touto globální show skrývá otec lži, duch, který člověka nenávidí a po Bohu se opičí, když aspiruje na vládce tohoto světa.

Podstatou televizní reality show je předstírání skutečného života. Její účastníci jsou izolováni v televizním studiu po 24 hodin, kde mají svým počínáním získávat sympatie diváků. Samotné klání pak nespočívá ve střetu schopností či znalostí jednotlivých účastníků. Rozhodující je získat sympatie diváků, kteří hlasováním postupně jednotlivé účastníky vyřazují, až si nakonec poslední z nich odnese vítěznou finanční sumu.

Konflikt, který by někdo chtěl vydávat za střet civilizací, je ve skutečnosti globálním pokušením, satanskou provokací, která má člověka prostřednictvím svodu ke vzájemné nenávisti strhnout do vzpoury proti samotnému Bohu. Tato provokace či pokus o diskreditaci Boha je popsána na prvních stránkách biblické knihy Geneze a prostupuje celými dějinami, byla však demaskována Kristem. Toto vítězství však bude veřejně zjeveno až na konci dějin.

Předmětem stále zjevnějšího konfliktu je vlastně jeho interpretace. Gnóze tvrdí, že metafyzický konflikt mezi dobrem a zlem ještě nebyl rozhodnut, ba dokonce, že je nutný a věčný, zatímco podle křesťanské víry Kristus zlo již potřel, byť tento triumf ještě nebyl plně zjeven. To se stane až na konci světa, po zjevení antikrista. Gnostické pojetí nerozhodnutého a nutného konfliktu ve skutečnosti stojí na takzvané coniunctio oppositorum. Gnostická jednota protikladů sugeruje, že Bůh – Stvořitel viditelného i neviditelného světa – je považován za škůdce, zatímco satan za dobrodince. To je vlastní obsah gnóze stojící v pozadí mravního a náboženského relativismu, kterému je trnem v oku právě ona metafyzická hranice existující mezi dobrem a zlem, hříšností a svatostí, ctností a neřestí, pravdou a lží. Mluvit o zlu jakožto o dobru a zároveň o dobru jako by to bylo zlo je starobylá gnostická strategie, která má okultní povahu. Rozkmitává kyvadélko za pomoci intelektuálních iluzí a zejména sofistikovaně podněcovaných sympatií a antipatií.

Stěží nepostřehnout, že dění, které stále intenzivněji a globálněji doléhá na dnešního člověka, vykazuje právě tyto znaky, vzbuzuje totiž dojem transcendentního konfliktu, do kterého se za každou cenu snaží člověka vtáhnout.

Šíří se tísnivý pocit, který sugeruje nejenom to, že válka je nevyhnutelná, ale že z ní může vzejít spása. Pro křesťana však jedině pod podmínkou, že se nebude podílet na válce v gnostickém pojetí, nenechá se zlákat nenávistí a pohrdáním ve vztahu k jakémukoli člověku, ale přimkne se k vítězi, kterým je Ukřižovaný.

Evangelium se bez existence ďábla stává ideologickou fraškou. A právě k tomu ďábel pokouší. Není náhodou, že nynější Kristův zástupce je za poslední století papežem, který na existenci tohoto odvěkého nepřítele lidské i božské přirozenosti upozorňuje nejčastěji. Překonává v tom možná i leckteré barokní kazatele.

Dnes už se věřící intelektuálové nepřou o jediné písmenko jako tomu bylo ve starověku, kdy užití či neužití řeckého i popíralo či potvrzovalo pravou víru v Ježíše Krista. A také dávno už nejsou vzniklé hereze či bludy pouhou vnitřní záležitostí katolické víry. Bludy nacismu a komunismu jasně předvedly svůj smrtící potenciál. Ne že by se dnes nevedly diskuse se stejnou zarputilostí. Jenom jejich předmět leckdy bývá - mírně řečeno - malicherný, takže se zdá, že jde už jenom o míru atraktivnosti a výbušnosti emocí.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.