23.3.2015 

1. Návštěva papeže ve vězení v Poggioreale.
2. Setkání Petrova nástupce s kněžími, řeholníky a seminaristé neapolské arcidiecéze.
3. Papež František na setkání s rodinami: Teorie genderu je omyl lidského myšlení

Srdce Neapolitánů roztálo a stejně tak i krev svatého Januária, mučedníka z počátku 4. století a patrona tohoto italského města. Zázrak sv. Januária se opakuje třikrát za rok a minulou sobotu (21.3.), v den návštěvy papeže Františka v neapolské katedrále zcela mimořádně k tomuto úkazu došlo.

ad 1. Těsně před návštěvou neapolské katedrály Panny Marie Nanebevzaté se Svatý otec setkal s vězni nápravného zařízení v Poggioreale, kde s několika z nich také poobědval (foto). Svoji promluvu papež předal přítomným v písemné podobě a místo toho odpověděl na dvě jejich otázky. Papež v improvizované promluvě mimo jiné řekl:

„Položím vám jednu otázku: víš, kdo byl první kanonizovaným světcem v církvi? Vězeň. Vězeň odsouzený k smrti. Prohlásil to sám Ježíš: »Ještě dnes budeš se mnou v ráji«. Toto se musí od Krista společnost učit…. Bible nám říká, že když Bůh odpouští, zapomíná. A když zapomíná Bůh, kdo jsem já, abych to druhému připomínal. To je na Boží lásce to nejkrásnější a nejhlubší!“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy předané písemně vězňům je ZDE

ad 2. Z neapolského vězení se Petrův nástupce odebral do katedrály, kde jej čekali kněží, řeholnice a seminaristé, kteří jej přijali s typickým a nezaměnitelným temperamentem. Papež znovu nechal rozdat napsanou promluvu a oslovil přítomné spatra. „Ježíš musí být středem kněžského i řeholního života,“ zdůraznil a dodal:

„Zasvěcený život je cestou následování Krista a platí to také pro kněze. Následovat Ježíše s touhou pracovat pro Pána.“

Toto následování, pokračoval papež, znamená vyhýbat se klevetění, které způsobuje rozklad. Ďábel nás neustále pokouší žárlivostí, závistí, interními sváry a antipatiemi, které nepřispívají k pravému bratrství. Spočívá-li duchovní povolání ve zřeknutí se vlastní rodiny, dětí a manželské lásky, abychom se nakonec hádali s biskupem, spolubratry a věřícími, pak toto není svědectví.
Seminaristům papež řekl:

„Pokud nekladete do středu svého života Ježíše, odložte svěcení. Pokud si nejste jisti, že Ježíš je středem vašeho života, počkejte chvíli, až si budete jisti. Protože v opačném případě půjdete cestou, o které nevíte, jak skončí.“

Papež varoval také před světským duchem, kterého Ježíš odmítá, a upozornil na přemíru pohodlí v řeholních domech. Zmínil přitom jeden dům řeholních sester „v předešlé diecézi, kde měly sestry na každém pokoji televizor. A když běžel seriál nebylo možno nikde najít žádnou sestru. „Problém povolání – řekl v této souvislosti římský biskup – souvisí se svědectvím, které přitahuje. Pohodlný a zesvětštělý život tomu nenapomáhá.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže předané písemně kněžím a řeholníkům ZDE

Na závěr setkání s neapolskými kněžími, řeholnicemi a seminaristy papež František uctil relikvii místního patrona svatého Januária. Neapolský arcibiskup, který ji Svatému otci podával přitom poznamenal, že došlo již z poloviny k mimořádnému zkapalnění mučedníkovy krve. Papež František to komentoval:

„Krev se rozpustila jen z poloviny, to znamená, že světec je s námi spokojen jen napůl a musíme se ještě obrátit, aby nás měl rád více. A nezapomeňte se prosím za mne modlit.“

Řekl Petrův nástupce v samotném závěru. Proces rozpouštění však pokračoval i později a zkapalnění krve bylo nakonec úplné.

Za zmínku stojí, že téměř po dvou stech letech došlo k tomuto nevysvětlitelnému úkazu na relikvii sv. Januária právě během návštěvy papeže a tedy mimo ony tři dny v roce, kdy k tomu dochází (19.9.,16.12. a v sobotu před první květnovou nedělí). Nestalo se tak ani při návštěvě Jana Pavla II. či Benedikta XVI.. Naposledy k tomu došlo roku 1848, když navštívil neapolský dóm a uctil světcovy ostatky Pius IX., kterému tehdejší král obojí Sicílie František II. poskytl v Neapoli útočiště před italskými revolucionáři.

ad 3. Poslední etapou sobotní pastorační cesty papeže Františka do Neapole bylo setkání s rodinami. Na pobřežní promenádě Caracciolo se shromáždilo více než sto tisíc lidí, aby Petrova nástupce přivítali po jeho předchozím desetihodinovém bohatém programu. Papež opětovně odložil připravenou promluvu a spatra odpověděl na trojici otázek, které kladli mladá dívka, pětadevadesátiletá seniorka a manželská dvojice.

„Náš Bůh je Bohem slov, gest a mlčení“, reagoval František na otázku mladé ženy, která se ptala, jak sloučit křesťanské hodnoty s hrůzami, obtížemi a zkažeností dneška.

“Pomyslete na dlouhá mlčení v Bibli – kupříkladu ticho v Abrahamově srdci, když po dva dny vede svého syna na horu, aby jej obětoval. Neodvažuje se synu cokoli říci, ale syn nebyl hloupý a jistě chápal. A Bůh mlčel. Avšak největším mlčením Boha je kříž. Ježíš vnímal Otcovo ticho natolik, že se cítil opuštěn. „Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Ale poté nastal onen Boží zázrak, ono slovo a velkolepé gesto, kterým je Vzkříšení. Náš Bůh je však také Bohem ticha a někdy Boží ticho nelze vysvětlit bez pohledu na kříž. Například když trpí děti. Kde najít Boží slovo, které vysvětluje utrpení dětí? Tady Bůh mlčí.“

K Božímu tichu se můžeme přiblížit pohledem na umírajícího, opuštěného a ukřižovaného Ježíše, pokračoval papež. Bůh nás sice stvořil, abychom byli šťastní, ale mnohokrát mlčí.

“Taková je pravda. Nemohu tě klamat a říkat: Když budeš mít víru, všechno bude v pořádku, budeš šťastná, vše se ti bude dařit, budeš mít hodně peněz…Tak to není, protože svého Boha nacházíme také v mlčení. Pamatuj, je Bohem slov, gest a mlčení, a tyto tři věci je nutné v životě sloučit. Omlouvám se, ale jiný recept nemám.“

Odpověděl papež František neapolské dívce. S další otázkou vystoupila ovdovělá paní Erminia, která ve svých devadesáti pěti letech našla oporu v modlitbě a bratrství křesťanského společenství. Jak mohou věřící z církve konkrétně vytvářet jednu velkou rodinu, ptala se vitální seniorka.

“Jestli vám je 95 let, tak já jsem Napoleon! Gratuluji! Vyslovila jste jedno slovo, které je pro naši kulturu klíčové – odpis. Odpisují se staří lidé, protože tato společnost vyhazuje vše neužitečné. Použije to a vyhodí. Stejně tak jsou neužitečné děti, tak proč je mít? Lepší nemít žádné děti a své city projevovat pejskům a kočičkám. (…) Tato společnost starým lidem nařizuje umřít, ale protože si libujeme v eufemismech, říkáme tomu eutanazie. Ale není to jen eutanazie, o kterou se postará injekce, ale také skrytá eutanazie, která starému člověku nedává léky, neléčí ho, vnáší do jeho života smutek, a tak jej nakonec přivádí ke smrti.“

Nejlepším protilékem je blízkost, přátelství a něha, zdůraznil Svatý otec a promluvil do svědomí přítomným synům a dcerám.

“Vám, dětem, připomínám čtvrté přikázání. Dáváte svým rodičům dostatek lásky, objímáte je, říkáte jim, že je máte rádi? A když vydáváte hodně peněz za léky, vyčítáte jim to? Zpytujte důkladně svědomí. Láska je pro nás, staré lidi, tím nejúčinnějším lékem.“

Také manželská dvojice Russových mluvila o nesnázi dnešní rodiny uchovat si duchovní život v kontextu nadměrného zesvětštění. „Rodina je v krizi“, připustil Svatý otec a vyjmenoval různé příčiny tohoto stavu – od nedostatku víry po „ideologickou kolonizaci“, která probíhá v Evropě i zámoří.

“Onen omyl lidské mysli, který se nazývá teorie genderu, působí značný zmatek. Rodina je terčem útoku. Jak je možné naložit s touto ideologickou kolonizací? Co dělat s kulturou, která si neváží rodiny a dává přednost životu mimo manželství? Nemám žádný recept, ale církev je si toho vědoma a Pán ji povzbudil ke svolání synody o rodině a jejích mnoha problémech.“

Neapolské rodině nicméně papež poradil, že pro manželský život jsou zásadní modlitba a svědectví, které lásku neustále udržují při životě. A zopakoval dvě doporučení pro zralý manželský vztah: nikdy nezakončit den bez usmíření a mluvit stále v množném čísle. Slovo „já“ není v manželství moc platné, loučil se papež v sobotu večer s neapolskými věřícími.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.