29.3.2015
Představa, že Bůh sice existuje, ale do konkrétních dějin nezasahuje, kontaminuje také smýšlení věřících. Spíše však v souvislosti se světovým děním než s osobně prožitými událostmi, které lze v perspektivě víry nahlédnout přece jen snadněji. Klopotně, váhavě a často jen abstraktně věříme, že Kristus vstoupil před dvěma tisíci lety do dějin, protože stěží připouštíme, že naše konkrétní dějiny jsou těmi, o kterých v evangeliu Ježíš prorokuje. Člověk je pokoušen věřit, že světové dění je pouze a plně v lidských rukách. Zvláště po obou dramatických válkách minulého století a tragických realizacích předobrazů vlády antikrista, tedy hrůzovládách totalitních režimů, je vskutku nesnadné připustit, že tyto dějiny jsou v rukou Božích jinak než pouze obrazně. Avšak právě v tom spočívá pokušení duchovního zesvětštění, na které tak často upozorňuje Kristův náměstek.
Příznakem podléhání tomuto pokušení je nejenom zapomínání na existenci Boha, Stvořitele a Spasitele, ale snad ještě více na existenci Božího odpůrce a nepřítele lidského pokolení, satana. Důsledkem tohoto zapomnění je dezorientace člověka, který místo toho, aby mezi dobrem a zlem rozlišoval, nárokuje si kreativitu v tom, co jím je či není. Lidem pak nezbývá, než aby hledali svého nepřítele mezi sebou, což je přesně to, co satan chce. Není tedy divu, že leckterý konkrétní člověk, většinou státník, je nemilosrdně mediálně vykreslován jako obludné, radikální a absolutní Zlo. Tím však nebyl ani Hitler či Stalin, kteří byli pro satana jen užitečnými idioty, stejně jako jimi jsou v ďábelské logice úplně všichni lidé. Obzvláště ti moudří a chytří, o nichž Ježíš říká, že se jim nedal poznat. Ti ovšem na politické scéně většinou nevystupují.
Obavy a strach vzbuzuje světové dění právě proto, že je dnešnímu člověku přibližováno jenom člověkem samotným, tedy smrtelníkem, který se stále více domnívá, že blažené naplnění lidského života mimo tyto dějiny není možné. Médiím se věří mnohem snadněji než Písmu svatému, ačkoliv jejich nároky bývají leckdy mnohem větší. Je totiž nesnadné uvěřit, že dějiny má v rukou Kristus, který se podrobil jejich vražedné logice. Právě za tuto víru však byl Ježíš Kristus ukřižován, jak praví sv. Ignác Antiochijský, neutralizoval tím onu zvrácenou logiku, usvědčil svět z hříchu a ukázal, že vládce tohoto světa je již odsouzen. Není tedy třeba mít strach, utrpení je nutnou etapou duchovní obnovy člověka. A podobně jako se rodiče nenechají rozplakat pláčem svých svářících se dětí, má Bůh pevně vládu v rukou i v dějinných tragédiích tohoto světa. Pouze trpělivě čeká, až satan vyčerpá všechnu svoji invenci.
Tak jako Ježíš předpovídal učedníkům svoji cestu na Golgotu, tak prorokuje i budoucnost lidstva. Jen jednoho je třeba: žít tak, aby to, co každý prožil, mohlo být proměněno ve věčné přátelství s Bohem, ať už v lítosti či vděčnosti, nejspíše však v obojím.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.