Ježíš vychází vstříc požadavku nevěřícího učedníka

12.4.2015 

Promluva papeže Františka před Regina Caeli, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes je osmý den po Velikonocích a Janovo evangelium nám podává dvě zjevení Zmrtvýchvstalého Ježíše apoštolům ve večeřadle: onoho večera o Velikonocích, kdy chyběl Tomáš, a o osm dní později za Tomášovy přítomnosti. V tom prvním Pán ukázal učedníkům rány svého těla, dechl na ně a řekl: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (Jan 20,21). Předává jim silou Ducha svatého svoje poslání.

Ten večer však chyběl Tomáš, který nechtěl věřit svědectví ostatních. „Dokud neuvidím a nedotknu se jeho ran – řekl – neuvěřím“ (srov. Jan 20,25). Osm dní poté – tedy v tento den – Ježíš znovu stanul mezi svými a hned se obrátil k Tomášovi, kterého vybídl, aby se dotkl Jeho ran na rukou a boku. Jde vstříc jeho nevíře, aby Tomáš skrze znaky Utrpení mohl dosáhnout plné velikonoční víry, tedy víry v Ježíšovo Zmrtvýchvstání.

Tomáš je jedním z těch, kdo je nespokojen a hledá, chce si ověřovat osobně a mít vlastní zkušenost. Po počátečním odporu a neklidu dosáhne nakonec i on víry, sice namáhavě, ale uvěří. Ježíš na něho trpělivě čeká a vychází v ústrety těžkostem a nejistotám toho posledního. Pán prohlašuje za „blahoslavené“ ty, kteří věří, aniž by viděli (srov. Jan 20,29), a první z nich je Jeho Matka Maria. Vychází však vstříc také požadavku nevěřícího učedníka: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce…“ (v.27). Ve spásonosném doteku ran Zmrtvýchvstalého se ukazují Tomášovy vlastní neduhy, rány a ponížení. Ve znamení po hřebech nachází rozhodující důkaz, že je milován, očekáván a chápán. Stojí před Mesiášem plným jemnocitu, milosrdenství a něhy. On je tím Pánem, kterého hledal skrytě v hloubi svého bytí, protože vždycky věděl, že je to tak. A kolik z nás se v hloubi srdce snaží setkat s Ježíšem, takovým jaký je: jemnocitným, milosrdným a něžným! Ve svém nitru víme, že On takový je. Když Tomáš obnovil osobní kontakt s přívětivostí a milosrdnou trpělivostí Krista, pochopil hluboký význam Jeho Zmrtvýchvstání a vnitřně proměněn vyznal svoji plnou a naprostou víru v Něho slovy: „Pán můj a Bůh můj!“ (v. 28). Jak krásné je toto Tomášovo vyznání!

On se mohl dotknout velikonočního tajemství, které plně zjevuje spásonosnou lásku nekonečně milosrdného Boha (srov. Ef 2,4). A jako Tomáš jsme také my tuto druhou neděli velikonoční zváni, abychom v ranách Zmrtvýchvstalého uzřeli Božské Milosrdenství, které překonává všechna lidská omezení a ozařuje temnotu zla a hříchu. Intenzivním a prodlouženým časem pro přijetí nezměrného bohatství milosrdné lásky Boží bude příští Mimořádné jubileum Milosrdenství, jehož vyhlašující bulu jsem promulgoval včera večer zde v bazilice sv. Petra. Tato bula začíná slovy Misericordiae Vultus: Tvář milosrdenství je Ježíš Kristus. Mějme pohled upřený na Něho. On nás ustavičně hledá, očekává a odpouští nám; je tolik milosrdný, neděsí se naší ubohosti. Ve svých ranách nás uzdravuje a odpouští nám všechny naše hříchy. Panna Maria kéž nám pomáhá, abychom byli milosrdní k druhým jako je Ježíš k nám.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2023 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.