Papež kázal o strachu a radosti

15.5.2015 

Komunity, které jsou ustrašené a bez radosti, stůňou a nejsou už křesťanské – poznamenal papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

„Strach“ a „radost“ – tato dvě duševní rozpoložení se objevují v dnešní liturgii slova (Sk 18,9-18, Jan 16,20-23a). „Strach – řekl papež – je postoj, který nám škodí. Oslabuje nás, způsobuje zakrnění a paralyzuje. Člověk, který má strach, nedělá nic, neví, co dělat; je koncentrován na sebe, aby se mu nestalo něco zlého. Strach přivádí k egoistickému egocentrismu a paralyzuje. Ustrašený křesťan je člověkem, který nechápe Ježíšovo poselství.“

Proto říká Ježíš Pavlovi: »Neboj se! Jen mluv a nemlč« (Sk 18,9). Strach není křesťanský postoj. Můžeme říci, že je postojem uvězněné, nesvobodné duše, nemající svobodu hledět dopředu, tvořit něco, konat dobro... Stále si říká: »Je tady toto nebezpečí a pak tamto a tohle...« A to je zlozvyk. Strach škodí.

„Nemít strach znamená žádat o milost odvahy, odvahy Ducha svatého, který nás posílá“ – pokračoval papež:

Existují ustrašené komunity, které vždycky jednají na jistotu. Říkají: »Ne, ne, to nedělejme. To nelze, to se nemůže..« Zdá se jako by měly na vstupní bráně nápis »zakázáno«. Všechno je ze strachu zakázáno. Vstoupíš tam a cítíš ten zkažený vzduch, protože taková komunita je nemocná. Roznemohla se strachem. Nedostatek odvahy způsobuje nemoc komunity.

Strach – upřesnil papež – je však třeba rozlišovat od „bázně Boží“, která je „svatá, je to bázeň adorace před Pánem. Bázeň Boží je ctnost. Boží bázeň však nezpůsobuje zakrnění, neoslabuje neparalyzuje: nese dál, vstříc poslání, která dává Pán.

Dalším slovem dnešní liturgie je „radost“. „Vaši radost vám nikdo nevezme,“(Jan 16,22) říká Ježíš. „V těch nejsmutnějších a nejbolestnějších chvílích – vysvětloval papež – se radost stává pokojem, zatímco zábava se v bolestné chvíli stává temnotou, tmou. Křesťan bez radosti není křesťanem. Křesťan, který neustále žije ve smutku, není křesťan. Takový křesťan ve chvíli zkoušek, nemoci a různých těžkostí, ztrácí pokoj, něco postrádá.“

Křesťanská radost není pouhou zábavou, není přechodným veselím. Křesťanská radost je dar, dar Ducha svatého. Umožňuje srdci stále se radovat, protože Pán zvítězil, Pán kraluje, Pán je po pravici Otce, Pán na mne shlédl, poslal mne, obdařil milostí a učinil mne synem Otce... To je křesťanská radost. Křesťan žije v radosti.

„Také komunita bez radosti – dodal papež – je nemocná. Možná bude zábavná, ale onemocněla zesvětštěním, protože nemá radost Ježíše Krista. Když je církev ustrašená a nepřijímá radost Ducha svatého, roznemůže se, onemocní komunity, onemocní věřící.“
Homilii pak papež zakončil prosbou: „Pozvedni nás, Pane, ke Kristu sedícímu po Otcově pravici, povznes našeho ducha, odejmi nám veškerý strach a daruj nám radost a pokoj.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.