Papež: Jít proti proudu znamená být radostnými svědky vzkříšeného Krista

18.5.2015 

Papež František se dnes zúčastnil zahájení všeobecného zasedání Italské biskupské konference. Je zvykem, že Petrův nástupce, který je také primasem Itálie, zahajuje zasedání této druhé nejpočetnější biskupské konference světa. Jejím předsedou je janovský kardinál Angelo Bagnasco, který papeže přivítal. Tématem 68. zasedání italského episkopátu je apoštolská exhortace Evangelii gaudium.

„Radost evangelia – řekl v úvodu své promluvy Svatý otec – je v tomto historickém období, kdy jsme nezřídka obklíčeni neútěšnými zprávami a místní i mezinárodní dění nám působí bolest a soužení, tedy v tomto skutečně málo útěšném rámci je naším křesťanským a biskupským povoláním, abychom šli proti proudu, to znamená, abychom byli radostnými svědky vzkříšeného Krista a předávali druhým naději a radost.“

Naším povoláním je naslouchat tomu, oč nás žádá Pán: „Těšte, těšte můj národ, praví váš Bůh“ (Iz 40,1). Žádá se po nás, abychom těšili, pomáhali a povzbuzovali bez rozdílů všechny svoje bratry nesoucí tíhu svých křížů, doprovázeli je, nikdy neochabovali a pozvedali je silou, kterou dává jedině Bůh.

Ježíš nám také říká: „Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali“ (Mt 5,13). Je poněkud nevábné potkat zasvěcenou osobu, která je skleslá, bez zájmu a vyhaslá. Je jako vyschlá studna, kde lidé už nenajdou vodu k utišení žízně. Proto bych dnes, pokračoval papež František, vzhledem k tomu, že jste si jako téma svého setkání zvolili exhortaci Evangelii gaudium, rád slyšel vaše ideje, vaše otázky a sdílel s vámi svoje otázky a reflexe.

Moje otázky a moje starosti se rodí z globální vize a zejména z nespočetných setkání, která jsem během těchto dvou let měl s různými biskupskými konferencemi a na nichž jsem zaznamenal důležitost toho, co lze označit termínem církevní vnímavost, totiž osvojené smýšlení Krista, Jeho pokoru, soucit, milosrdenství, konkrétnost a moudrost. Mít církevní vnímavost neznamená být bázliví či irelevantní při pranýřování a potírání široce rozšířené, veřejné i soukromé korupční mentality, která bezostyšně ožebračuje rodiny, důchodce, poctivé pracující, křesťanské komunity, skartuje mladé lidi, které systematicky zbavuje jakékoli naděje v budoucnost, a zejména odsouvá na okraj slabé a potřebné. Církevní vnímavost nám umožňuje, abychom jako dobří pastýři vycházeli vstříc Božímu lidu, bránili jej před ideologickými kolonizacemi, které mu odnímají lidskou identitu a důstojnost.

„Církevní vnímavost – pokračoval papež František - se projevuje také v pastoračních rozhodnutích a přípravě dokumentů, ve kterých nemá převažovat abstraktní teoreticko-doktrinální aspekt jako by naše směrnice nebyly určeny našemu lidu a naší zemi, ale pouze několika učencům a specialistům. Máme se naopak snažit podávat konkrétní a srozumitelné návrhy. Církevní a pastorační vnímavost se konkretizuje také v posilování neodmyslitelné role laiků ochotných přijmout odpovědnost, která jim náleží. Laici, kteří mají opravdovou křesťanskou formaci, totiž nepotřebují nějakého pilotního biskupa či klerikální podněty, aby na sebe brali svoji odpovědnost na všech úrovních: politické a sociální, ekonomické a legislativní. Všichni však potřebují biskupa pastýře!“

Církevní vnímavost se konkrétně vyjevuje v kolegialitě a ve společenství mezi biskupy a jejich kněžími. Ve společenství mezi samotnými biskupy; mezi diecézemi, které jsou materiálně i co do duchovních povolání bohatší a těmi, které se ocitly v těžkostech; mezi periferiemi a centrem; mezi biskupskými konferencemi a mezi biskupy a Petrovým nástupcem. V některých částech světa je patrné šířící se oslabování kolegiality, jak co do určitosti pastoračních plánů, tak co do sdílení plánovaných ekonomicko-finančních závazků. Chybí například zvyklost ověřovat recepci plánů a realizaci projektů, organizují se sympozia či setkání, kde znějí obvyklé hlasy, které komunitu uspávají, a působí homologaci rozhodnutí, názorů i lidí. Namísto toho bychom se měli nechat uchvátit oněmi horizonty, ke kterým nás posílá Duch svatý.

Další příklad – pokračoval papež – je otázka, proč se nechávají stárnout řeholní instituty, kláštery a řeholní kongregace, takže už nejsou evangelním svědectvím věrným zakládajícímu charismatu? Proč se neusiluje o jejich sloučení dříve než bude z mnoha hledisek pozdě? Tady skončím. Chtěl jsem jen nabídnout pár příkladů církevní vnímavosti oslabené pokračující konfrontací s enormními světovými problémy a krizí, která se nevyhýbá ani samotné křesťanské a církevní identitě.“

Kéž nám Pán během Jubilea Milosrdenství, které začne 8. prosince, udělí »radost z opětovného objevení a zužitkování Božího milosrdenství, které nás volá, abychom těšili každého muže a každou ženu naší doby. Svěřme již nyní toto Jubileum Matce Milosrdenství, aby na nás shlédla a bděla nad námi« ( Homilie, 13. března 2015).

Končil papež František svoji promluvu k Italské biskupské konferenci, která dnes zahájila své všeobecné zasedání.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.