Pokoj nestačí hlásat, je třeba jej vytvářet

6.6.2015 

Homilie papeže Františka při mši sv., Sarajevo

Drazí bratři a sestry!

V biblických čteních, která jsme slyšeli, zaznívá několikrát slovo „pokoj“. Je to po výtce prorocké slovo! Pokoj je Boží sen, Boží plán pro lidstvo, dějiny a veškeré tvorstvo. A tento plán stále naráží na odpor člověka a Zlého. Také v naší době se touha po míru a úsilí jej vytvořit ve světě setkává s existencí mnoha ozbrojených konfliktů. Je to jakýsi druh třetí světové války vedené „po kouskách“; v kontextu globální komunikace je patrná atmosféra války.

Někdo chce úmyslně tuto atmosféru vytvářet, zejména ti, kdo usilují o střet kultur a civilizací a také ti, kdo spekulují nad válkami, aby prodávali zbraně. Válka však znamená děti, ženy a starce v uprchlických táborech; znamená nucené dislokace, znamená zničené domy, ulice, továrny; znamená především zmařené životy. Vy to dobře víte, protože jste to zažili právě tady: kolik utrpení a zmaru, kolik bolesti! Dnes drazí bratři a sestry, z tohoto města znovu stoupá volání Božího lidu a všech mužů a žen dobré vůle: už nikdy válka!

Tuto atmosféru války prostupuje jako sluneční paprsek mezi mraky Ježíšovo slovo z evangelia: „Blahoslavení tvůrci pokoje“ (Mt 5,9). Je to stále aktuální výzva, která platí pro každou generaci. Neříká „Blahoslavení hlasatelé pokoje“: všichni jsou schopni se jej dovolávat, také pokrytecky či dokonce lživě. Nikoli. Říká: „Blahoslavení tvůrci pokoje“, to znamená ti, kteří jej dělají. Vytváření pokoje je řemeslná práce: vyžaduje nadšení, trpělivost, zkušenost a houževnatost. Blahoslavení jsou ti, kdo rozsévají pokoj svým každodenním jednáním, postoji a skutky služby, bratrství, dialogu a milosrdenství... Ti budou nazváni „Božími syny“, protože Bůh rozsévá pokoj vždy a všude. Zasel v plnosti času svého Syna na svět, abychom měli pokoj! Vytvářet pokoj je práce, kterou je třeba konat denně, krok za krokem a neúnavně. A jak se dělá, jak se vytváří pokoj? Připomíná nám to výmluvně prorok Izaiáš: „Ovocem spravedlnosti bude pokoj“ (Iz 32,17) „Opus iustitae pax“ podle Vulgáty je proslulé motto, které rovněž prorocky přijal za své Pius XII. Pokoj je dílem spravedlnosti. A také tady: nikoli spravedlnosti deklarované, teoretizované, plánované... nýbrž spravedlnosti praktikované, žité. Nový zákon nás učí, že naplněním spravedlnosti je láska: „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (Mt 22,39, Řím 13,9). Když se s milostí Boží držíme tohoto přikázání, měníme věci, protože se měníme my! Onen člověk, onen lid, ve kterém jsem viděl nepřítele, má ve skutečnosti moji vlastní tvář, moje vlastní srdce, moji vlastní duši. Máme téhož Otce v nebesích. Pravá spravedlnost tedy spočívá v tom, že s oním člověkem, oním lidem jednám tak, jak bych chtěl, aby se jednalo se mnou, s mým lidem (srov. Mt 7,12).

Svatý Pavel v druhém čtení vyjmenovává postoje, které jsou nezbytné pro vytváření pokoje: „Projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy.“ (Kol 3,12-13).

Toto jsou nezbytné postoje, abychom byli „tvůrci“ pokoje v každodennosti tam, kde žijeme. Nemylme se však tím, že to závisí jenom na nás! Upadli bychom do iluzorního moralismu. Pokoj je darem Božím nikoli magicky, nýbrž proto, že On svým Duchem může tyto postoje vtisknout do našich srdcí a našeho těla a učinit z nás pravé nástroje svého pokoje. Apoštol s hlubokou pronikavostí říká, že pokoj je Boží dar, protože je plodem Božího smíření s námi. Jedině nechá-li se člověk smířit s Bohem, může se stát tvůrcem pokoje.

Drazí bratři a sestry, prosme dnes společně Pána, aby nám na přímluvu Panny Marie dal milost jednoduchého srdce, milost trpělivosti, milost zápasit o spravedlnost a pracovat pro ni, být milosrdnými, tvořit pokoj, rozsévat pokoj a nikoli válku a nesvornost. Tato cesta nás učiní šťastnými a blaženými.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.