Rádio Vaticana

Klíče k budoucnosti

6.7.2015

Promluva papeže Františka na uvítanou, Quito - Ekvádor

Vážení vládní představitelé,
bratři v biskupské službě,
dámy a pánové, všichni přátelé,

Děkuji Bohu, že mi umožnil znovu přicestovat do Latinské Ameriky a být dnes spolu s vámi v této krásné ekvádorské zemi. Pociťuji radost a vděčnost, když vidím vřelé přijetí, kterého se mi dostává: je to další důkaz pohostinnosti, kterou se tak výrazně vyznačují národy této ušlechtilé země.

Děkuji za laskavá slova na uvítanou a souznění s mými myšlenkami panu prezidentovi, kterému chci tímto popřát všechno nejlepší při plnění jeho poslání. Kéž uskutečníte to, po čem k dobru svého lidu toužíte. Srdečně zdravím vážené vládní představitele, svoje spolubratry biskupy, věřící církve v této zemi a všechny, kteří mi dnes otevírají brány svého srdce, svojí rodiny a svojí vlasti. Vám všem patří moje sympatie a má upřímná vděčnost.

Navštívil jsem Ekvádor při různých příležitostech z pastoračních důvodů několikrát. Tak je tomu i dnes, kdy přicházím jako svědek Božího milosrdenství a víry v Ježíše Krista. Téže víry, která po staletí utvářela identitu tohoto lidu a přinesla tolik dobrých plodů, mezi nimiž vyčnívají zářivé postavy svatých, jakými jsou svatá Marianna od Ježíše, svatý bratr Michele Febres, svatá Narcisa od Ježíše nebo blahoslavená Mercedes Molina, beatifikovaná před třiceti lety při návštěvě papeže Jana Pavla II. Oni žili víru intenzivně a s nadšením a prokazováním milosrdenství přispěli v různých oblastech ke zdokonalení ekvádorské společnosti svojí doby.

Dnes můžeme i my najít v evangeliu klíče, které nám umožní postavit se nynějším výzvám, cenit si růzností, podporovat dialog a participaci bez vyřazování, aby další pokroky a rozvoj, ke kterým dochází, se upevnily a zaručily lepší budoucnost pro všechny. Za tímto účelem, pane prezidente, budete moci vždycky spoléhat na úsilí a spolupráci církve.

Všichni přátelé! Tyto dny, které máme před sebou, začínám s očekáváním a nadějí. V Ekvádoru se nachází místo, které je nejblíže vesmíru. Je to hora Chimborazo, o které se říká, že je „nejblíže slunci“, Měsíci a hvězdám. My křesťané přirovnáváme Ježíše Krista ke slunci a církev k Měsíci. Měsíc nemá vlastní světlo a pokud jej slunce zakryje, potemní. Ježíš Kristus je slunce. Jestliže se církev odloučí od Ježíše Krista anebo se před ním skryje, potemní a nevydává svědectví. Kéž je v těchto dnech nám všem evidentnější blízkost slunce, „které vychází z výsosti“ (srov. Lk 1,78), a to, že jsme odrazem Jeho světla, Jeho lásky.

Odtud chci obejmout celý Ekvádor. Od vrcholku Chimboraza až k pobřeží Tichého oceánu, od amazonského pralesa až ke Galapážskému souostroví. Nikdy neztrácejte schopnost děkovat Bohu za to, co pro vás učinil a činí; schopnost bránit to maličké i jednoduché, pečovat o svoje děti a starce, kteří jsou pamětí vašeho národa, důvěřovat v mládež, žasnout nad šlechetností zdejšího lidu a jedinečnou krásou svojí země, kterou váš prezident nazval rájem.

Nejsvětější Srdce Ježíšovo a Neposkvrněné Srdce Panny Marie, kterým je Ekvádor zasvěcen, ať vás zahrnou milostí a požehnáním. Tisíceré díky!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV