Rozvrat sexuální identity předznamenává totalitární ideologie

23.7.2015 

říká francouzský jezuita Tony Anatrella

„Genderová teorie je kulturní odchylka, podporovaná velice mocnou intelektuální a politickou lobby. Hrozí, že gender podkope základy západní společnosti u samotných kořenů. Reagovat na tento proud a postavit se proti němu by mělo být úkolem všech lidí dobré vůle“, tvrdí pro italský list Avvenire (28.2.2015) francouzský jezuita s bohatou psychologickou a psychoanalytickou praxí, mons. Tony Anatrella. Poradce Papežské rady pro rodinu a dalších vatikánských úřadů vystoupil již před několika měsíci v Miláně u příležitosti prezentace svých odborných esejů. Poslední dvě podnětné publikace nazvané „Teorie genderu a původ homosexuality“ (San Paolo, 2012) a „Narcisovo království“ (San Paolo, 2014) bohužel stále ještě čekají na český překlad.

Opakovaně jste prohlásil, že na počátku genderové teorie stojí velká lež – tedy tvrzení, že sexuální identitu je možné libovolně měnit podle imaginární perspektivy, která nepřihlíží k biologické danosti. Proč je tak nebezpečné podporovat takovéto přesvědčení?

„Protože tu hrozí, že vytvoříme podmínky k tomu, aby se společností šířila nezralost. A když společnost zdětinští, nevyhnutelně zaostává a rozkládá se. Sociální soužití se tím pádem mění v cosi velice obtížného. Děláme si iluze, že budujeme svobodu, ale ve skutečnosti otevíráme cestu totalitě.“

“To je ponurá vize. Mohl by gender skutečně vyvolat takové kolektivní „zbarbarštění“?

„Rozhodně! Když totiž hodláme budovat společnost na základě elementárních pudů, aniž bychom přihlíželi k mužsko-ženským pohlavním rozdílům, vytváříme ideologii zcela odpoutanou od reality. Škody vyvolané v lidských dějinách ideologiemi jsou dobře známé.“

“Vysvětlil jste, že toto zvrácené myšlení, které vzniklo v západních zemí, nyní postupně zamořuje také Asii a Afriku. Jaké konkrétní problémy ale mohou vyvstat ze šíření genderové teorie?“

„Gender je nejúčinnější zbraní na destabilizaci rodin, protože si na základě mylného rovnostářství, které je plodem špatně chápaného feminismu, nárokuje, že vyloučí muže z veškerého rozhodování týkajícího se mateřství. Gender je předehrou k tomu, aby mohly na pole vstoupit skutečné sociální atentáty, kupříkladu takzvané „rodinné plánovaní“. To není nic jiného než potrat jako nástroj ke kontrole porodnosti, vnucovaný ekonomickou silou velikých mezinárodních organizací.“

Navzdory tomu se genderové teorii podařilo prolomit do zákonodárství četných západních států. Znamená to, že lobby, které ji podporují, jsou opravdu tak mocné?

„Dokonce velmi mocné. Pojem „gender“ vzniká v padesátých letech ve Spojených státech amerických ve šlépějích feministických hnutí a homosexuálních organizací. Ale až od sedmdesátých let, v atmosféře anarchie, která si nárokovala zrušení všech rozdílů ve jménu spravedlivější společnosti a rovných práv pro všechny, se začal šířit, stal se politickou zbraní a dospěl k ovlivňování národních legislativ. A již nepohání k nové svobodě, nýbrž se stává nástrojem útlaku. Když totiž z občanského zákoníku odstraníme pojmenování „otec“ a „matka“, jak se to stalo kupříkladu ve Španělsku nebo Kanadě, pošlapáváme realitu. Dopouštíme se tak vážné nespravedlnosti , která je o to více nepřípustná, protože pochází přímo od státu.“

Při své psychoterapeutické činnosti jste potkal mnoho dospívajících lidí, kteří žili s homosexuálními rodiči. Odhalil jste u nich nějaké zvláštní slabé body?

„Bohužel ano. Mluvím tu o nezvratných faktech, nehledě na to, co vypovídají tendenční statistiky. Mladým lidem, kteří měli jako rodičovský model dvě osoby téhož pohlaví, hrozí, že budou vyrůstat s nejasnou identitou. Jsou u nich velice rozšířeny psychologické obtíže. Jakoby jejich psyché stála před obtížně smiřitelným rozporem. A nezaujímám zde ideologický postoj, nýbrž mluvím na základě přímého pozorování za dlouhá léta psychoanalytických konzultací.“

Je u člověka, který se necítí dobře ve své sexuální orientaci, možné pomýšlet na terapeutické doprovázení?

„Musím zde předeslat, že tu nikdo nechce ukládat terapii člověku, který po ní netouží. Pokud však člověk prožívá vlastní sexuální orientaci nepříjemně a svobodně požádá o pomoc, může pro něj být psychoanalytické doprovázení velmi užitečné. Ve své čtyřicetileté zkušenosti jsem takto sledoval desítky případů. Nelze ale zevšeobecňovat, protože existují různé formy homosexuality a každý jedinec má svůj příběh a situaci.“

Jaké pastorační přijetí byste si představoval pro člověka, který svou homosexuální orientaci prožívá nekonfliktně?

„Povinností církve je všechny lidi doprovázet při poznávání Božího Slova. Je jisté, že pastorace zaměřená na homosexuální osoby, je obzvláště složitá a vyžaduje veliké úsilí, odborně vzdělané a přijímající kněze. Láska a pravda se tu mají spojovat bez zjednodušování. Milosrdenství neznamená ospravedlňovat sexuální návyky, které jsou v rozporu s morální naukou církve“.

Uvedl francouzský jezuita Tony Anatrella pro deník Avvenire.

Přeložila Jana Gruberová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.