Účastí na eucharistii vstupujeme do Ježíšovy logiky

26.7.2015 

Papež František před nedělním Angelus, nám. sv.Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den.

Evangelium této neděle (Jan 6,1-15) podává ve vyprávění evangelisty Jana zázračné rozmnožení chlebů. Ježíš je na břehu Galilejského jezera a okolo něho je „velký zástup“, protože „viděli znamení, která konal na nemocných“ (v.2). Působí v Něm milosrdná moc Boha, který uzdravuje z každého neduhu na těle i na duchu. Ježíš však není jenom léčitel, ale také učitel. Vystoupil na horu a způsobem typickým pro toho, kdo vyučuje, se posadil na onu přirozenou „katedru“, kterou stvořil jeho nebeský Otec. Tady Ježíš, který dobře věděl, co chce udělat, vystavil učedníky zkoušce. Co udělat, aby se ti lidé najedli? Filip, jeden z Dvanácti, udělá rychlý výpočet. Sbírka by mohla vynést nanejvýš dvě stě denárů, za které by se mohl koupit chléb, ale ani to by nestačilo na nasycení pěti tisíc lidí.

Učedníci přemýšlejí „tržně“, ale Ježíš nahrazuje logiku kupování logikou dávání. A Ondřej, další z apoštolů, bratr Šimona Petra, představuje chlapce, který dává k dispozici vše, co má: pět chlebů a dvě ryby. Ale samozřejmě – říká Ondřej - to je nic pro takový zástup (srov. v. 9). Ježíš však čekal právě na to. Přikazuje učedníkům, aby lidi usadili, potom vzal ony chleby a ony ryby, vzdal díky Otci a rozděloval (srov. v.11). Těmito gesty předjímá Poslední večeři, která dává Ježíšovu chlebu ten nejpravdivější význam. Chlebem Božím je sám Ježíš. Svatým přijímáním dostáváme Jeho život a stáváme se syny nebeského Otce a bratry mezi sebou. Přijímáním se setkáváme se skutečně živým a vzkříšeným Ježíšem! Účast na eucharistii je vstupem do Ježíšovy logiky, logiky obdarování a sdílení. A jakkoli jsme chudí, všichni můžeme něco darovat. „Přijímat“ znamená také čerpat od Krista milost, která nás uschopňuje dělit se s ostatními o to, co jsme, a co máme.

Zástup je udiven zázračným rozmnožením chlebů, ale darem, který nabízí Ježíš, je plnost života pro hladového. Ježíš nasycuje nejenom hlad materiální, ale také ten hlubší hlad po smyslu života, hlad po Bohu. Co můžeme dělat my tváří v tvář utrpení, samotě, chudobě a těžkostem tolika lidí? Stěžování nic nevyřeší, ale můžeme nabídnout to málo, co máme, jako onen chlapec z evangelia. Zajisté máme trochu času, nějaký talent, nějakou kompetenci… Kdo z nás nemá svých „pět chlebů a dvě ryby“? Všichni je máme! Jsme-li ochotni je dát do Pánových rukou, budou stačit k tomu, aby na světě bylo trochu více lásky, pokoje, spravedlnosti a hlavně radosti. Jak důležitá je ve světě radost! Bůh je schopen rozmnožit naše malá gesta solidarity a dát nám účast na svém daru.

Svojí modlitbou podpořme společnou snahu o to, aby nikdy nikomu nechyběl nebeský Chléb, který dává věčný život, ani to, co je nezbytné k důstojnému životu, a ujala se logika sdílení a lásky. Panna Maria ať nás provází svojí mateřskou přímluvou.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.