Rodina a křesťanské společenství

9.9.2015 

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Chtěl bych dnes soustředit naši pozornost na spojení mezi rodinou a křesťanským společenstvím. Je to spojení takříkajíc „přirozené“, protože církev je duchovní rodina a rodina je malá církev (srov. Lumen gentium, 9).

Křesťanské společenství je domovem těch, kdo věří v Ježíše jakožto zdroj bratrství všech lidí. Církev putuje uprostřed národů, v dějinách mužů i žen, otců i matek, synů a dcer – toto jsou dějiny, s nimiž počítá Pán. Velké události světských mocností se zapisují do dějepisných učebnic a tam zůstanou. Avšak dějiny lidských citů se zapisují přímo do srdce Božího, jsou to dějiny, které potrvají navěky. Jsou místem života a víry. Rodina je místem naší nezastupitelné a nesmazatelné iniciace do těchto dějin, do dějin plných života ústících do věčného nazírání Boha v nebi, ale začínajících v rodině! Proto je rodina tolik důležitá.

Syn Boží si osvojil lidské dějiny touto cestou a až do dna (srov. Žid 2,18; 5,8). Je krásné vracet se k rozjímání o Ježíši a o znameních tohoto spojení! Narodil se v rodině, kde se „naučil světu“: dílna, pár domů, nepatrná vesnička. Ježíš však během této třicetileté zkušenosti asimiloval lidství, které přijal do svého spojení s Otcem i do svého apoštolského poslání. Potom, když odešel z Nazareta a zahájil veřejný život, začal kolem sebe Ježíš vytvářet společenství, „shromáždění“, začal svolávat lidi. Takový je význam slova „církev“.

V evangeliích má Ježíšovo shromáždění formu rodiny, pohostinné rodiny, nikoli uzavřené exkluzivní sekty. Jsou v ní Petr i Jan, ale také hladový a žíznivý, cizinec a pronásledovaný, hříšník a celník, farizeové i zástupy. A Ježíš nepřestává přijímat všechny a mluvit se všemi, včetně toho, kdo už nečeká, že se ve svém životě setká s Bohem. Je to mocné ponaučení pro církev! Sami učedníci jsou vybráni, aby pečovali o toto shromáždění, o tuto rodinu Božích hostů.

Aby dnes ožila tato realita Ježíšova shromáždění, je nezbytné oživit spojenectví rodiny a křesťanského společenství. Mohli bychom říci, že rodina a farnost jsou dvě místa, v nichž se uskutečňuje ono společenství lásky, jejíž posledním zdrojem je Bůh sám. Církev, která je opravdu podle evangelia, nemůže mít jinou formu než pohostinného domu se stále otevřenými dveřmi. Kostely, farnosti a instituce se zavřenými dveřmi se nemají nazývat církev, nýbrž muzeum!

A dnes je toto spojenectví klíčové. „Proti ideologickým, finančnickým a politickým »centrům moci« vkládejme svoje naděje do těchto evangelizačních center lásky oplývajících lidskou vřelostí a založených na solidaritě, účasti“ (Papežská rada pro rodinu, Gli insegnamenti di J.M.Bergoglio – Papa Francesco sulla famiglia a sulla vita 1999-2014, LEV 2014, 189) a také na vzájemném odpuštění.

Dnes je nezbytné a naléhavé posílit spojení mezi rodinou a křesťanským společenstvím. Zajisté je potřeba hluboké víry ke znovunabytí rozumu i odvahy k obnovení tohoto spojenectví. Rodiny se někdy drží zpátky s tím, že nejsou na výši, a říkají: „Otče, jsme chudá a tak trochu rozbitá rodina“, „Nemáme na to“, „Máme doma tolik problémů“, „Nemáme síly“. To je pravda. Avšak nikdo není hoden, nikdo není na výši, nikdo nemá sil! Bez milosti Boží bychom nemohli dělat nic. Všechno je nám dáno, zdarma dáno! A Pán nikdy nepřichází do nové rodiny, aniž by tam učinil nějaký zázrak. Pamatujme na ten, který učinil v Káni! Ano, Pán, svěříme-li se do jeho rukou, nám umožní konat zázraky – a to ty každodenní! – když je v té rodině Pán.

Přirozeně také křesťanské společenství musí něčím přispět. Snažit se například překonat příliš direktivní a příliš funkcionářské postoje, favorizovat mezilidský dialog, vzájemné poznání a vzájemnou úctu. Rodiny ať převezmou iniciativu a cítí odpovědnost za vnášení svých cenných darů do společenství. Všichni si musíme být vědomi, že křesťanská víra se uskutečňuje na otevřeném poli života sdíleného se všemi. Rodina a farnost musejí učinit zázrak pospolitějšího života pro celou společnost.

V Káni byla Ježíšova matka, „matka dobré rady“. Slyšme její slova: „Udělejte všechno, co vám řekne“ (srov. Jan 2,5). Drahé rodiny, drahá farní společenství, nechme se inspirovat touto Matkou, učiňme všechno, co nám Ježíš řekne a staneme před zázrakem, před každodenním zázrakem!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.