Petrův nástupce k novým biskupům: Radost evangelia strhává, podmaňuje a uchvacuje

10.9.2015 

„Nesnažte se ochočit si moc plynoucí ze svátosti biskupského svěcení; dovolte jí, aby vás uchvacovala,“ řekl dnes Petrův nástupce na setkání s biskupy, které jmenoval během uplynulých dvanácti měsíců. Bylo jich celkem 130 a v Klementinském sále apoštolského paláce k nim pronesl obsáhlou exhortaci.

Přišli jste z neopakovatelného setkání se Zmrtvýchvstalým Pánem, který prošel zdmi vaší bezmocnosti a dostihl vás svou přítomností, třebaže znal vaše zapření i nedbalosti, útěky a zrady. Přesto však přišel v této svátosti církve a dechnul na vás. Je zapotřebí střežit tento dech, závan, který otřásá vaším životem ( který už nikdy nebude jako dříve), ale také rozjasňuje a potěšuje jako lehký vánek, kterého se nelze zmocnit. Prosím vás, neochočujte si tuto moc, ale dovolte, aby otřásala vaším životem.

Papež se věnoval trojímu poslání každého biskupa, který má být nejprve svědkem Zmrtvýchvstalého; dále pedagogem, duchovním vůdcem, katechetou a správcem tajemství; a nakonec misionářem. „Vám – řekl František – je svěřeno hlásání skutečnosti, na níž stojí budova celé církve: Ježíš vstal z mrtvých! Ten, který podrobil svůj život lásce, nemohl uvíznout ve smrti. Bůh Otec vzkřísil Ježíše! A také my vstaneme s Kristem z mrtvých!“

Není to samozřejmé, ani snadné prohlášení. Svět je natolik spokojen se svojí přítomností, s tím, co mu alespoň zdánlivě zajišťuje to, čím je možno dusit otázku po definitivnosti. Lidé zapomínají na věčnost, zatímco roztěkaně a nezúčastněně pořádají to, co existuje, a odkládají, co přijde. Mnozí tiše rezignovali na schopnost oční navigace do té míry, že odstranili samu skutečnost přístavu, kde jsou očekáváni. Mnozí jsou natolik uchváceni cynickou kalkulací svého vlastního přežití, že se stali lhostejnými a nezřídka neprodyšnými vůči samotné možnosti života, který neumírá.

„Jsme nicméně zavaleni otázkami, jejichž odpovědi nemohou vzejít odjinud než z definitivní budoucnosti – pokračoval papež. Jsou totiž tak náročné, že na ně nemůžeme odpovědět, vyloučíme-li onen den po sobotě, odhlédneme-li od horizontu věčnosti, který nám otevírá, a omezíme-li se na amputovanou logiku uzavřené přítomnosti, v níž jsme uvězněni beze světla onoho dne. Jak bychom mohli čelit této protivné přítomnosti, vybledne-li v nás smysl pro příslušnost ke komunitě Zmrtvýchvstalého? Jak bychom mohli dát světu to, co máme nejcennějšího? Byli bychom schopni připomínat velikost lidského údělu, kdyby v nás ochabla odvaha podřídit svůj život lásce, která neumírá?

Nechci se však soustředit na agendu vašich úkolů, protože bych vás – i sebe - nerad zastrašoval. Ještě prožíváte duchovní líbánky! Jako římskému biskupovi, který po úmorném rozlišování propůjčil svůj chabý hlas Zmrtvýchvstalému, aby vás přičlenil k biskupskému sboru, záleží mi pouze na tom, abych vám předal ještě jednou radost evangelia.

Je to radost, která strhává, podmaňuje a uchvacuje. Bez radosti křesťanství hyne únavou, čirou únavou. Pečujte o svoje kněze, aby v lidech probouzeli tuto podmanivost, takže budou chtít stále přebývat v Jeho přítomnosti, cítit nostalgii po Jeho společnosti a netoužit po ničem jiném než po návratu před Jeho tvář.

Je příliš mnoho prázdných slov, která vzdalují lidi od sebe, spoutávají je prchavostí a omezují na provizorium. Zajišťujte, aby byl Ježíš, milovaný Bohem, hutnou potravou nepřetržitě přemítanou a asimilovanou.

Papež František novým biskupům připomněl jejich úkol vůči pokřtěným, kteří z různých důvodů přestali usilovat o plnění požadavků křtu:

Buďte biskupy schopnými zjistit, kudy jdou, a staňte se také zdánlivě bloudícími pocestnými (Lk 24,13-35), ptejte se, co se stalo v Jeruzalémě jejich života, a diskrétně nechávejte rozhořívat jejich promrzlá srdce. Nepohoršujte se nad jejich bolestmi a zklamáními. Osvěcujte je skromným plamenem, který je střežen s rozechvěním, ale vždycky je schopen zapálit toho, koho dostihl svojí průzračností, jež nikdy neoslepuje.

„Věnujte čas na setkání s nimi cestou do jejich Emauz. Rozdávejte slova, která jim vyjeví to, co dosud nejsou s to uvidět, totiž skryté možnosti jejich vlastních zklamání. Veďte je k tajemství, které nosí na rtech, ačkoli už neznají jeho moc. Spíše než slovy rozehřívejte jejich srdce pokorným nasloucháním a zaujetím pro jejich pravé dobro, až se jim otevřou oči, budou moci obrátit směr svojí cesty a vrátit se k Tomu, od kterého se vzdálili.“

„Jako pastýři-misionáři zdarma dané Boží spásy – řekl dále Petrův nástupce – hledejte také toho, kdo nezná Ježíše anebo ho vždycky odmítal. Jděte k němu, zastavte se a dívejte se na něho beze strachu a bez nadřazenosti.“

Není pravda, že můžeme odhlížet od těchto našich vzdálených bratří. Není nám dovoleno zbavovat se znepokojení nad jejich údělem. Starost o jejich autentické a definitivní dobro by mohla způsobit trhlinku v obezděném kruhu, ve kterém žárlivě střeží svoji soběstačnost. Uvidí-li v nás Pána, který je oslovuje, možná dostanou odvahu odpovědět na božské pozvání. Když se tak stane, budou naše komunity obohaceny tím, o co se mohou podělit, a naše srdce pastýřů se bude radovat, že může znovu opakovat: Dnes vstoupila do tohoto domu spása. Tento horizont ať vede váš pastýřský zrak v blížícím se Svatém roku Milosrdenství, který se chystáme slavit.

Řekl mimo jiné Petrův nástupce biskupům, které jmenoval během uplynulého roku.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.