21.1.2016 

Je mylné domnívat se, že kdo se vydává na pouť prožívá neosobní, masovou spiritualitu. Poutník s sebou totiž nese svůj vlastní příběh a v jeho srdci je touha po zvláštní modlitbě. Kdo vstupuje do svatyně, ihned pociťuje, že přišel do svého domova, kde je přijímán, kde se mu dostává pochopení a podpory. O tom mluvil papež František při dnešních jubilejních oslavách pro rektory poutních chrámů a organizátory poutí.

„Vydávat se jako poutník do svatyň je jedním z nejvýmluvnějších výrazů víry Božího lidu a projevem zbožnosti celých generací lidí, kteří věřili v prostotě a svěřovali se přímluvě Panny Marie a svatých. Tato lidová zbožnost je pravou formovou evangelizace, kterou je potřeba vždy podporovat, doceňovat a nesnižovat její důležitost.“

- zdůraznil hned v úvodu Svatý otec a důrazně se postavil na obranu projevů lidové zbožnosti, jako výrazu niterné a hluboké spirituality. Připomněl biblický příběh Anny, která přichází do chrámu s vroucností prosit o narození syna. Kněz Eli si myslí, že je opilá a chce ji vyhnat (srov. 1 Sam, 12-14).

„Anna představuje mnoho lidí, které můžeme potkat v našich poutních chrámech: s očima upřenýma k Ukřižovanému nebo k zobrazení Madony, v modlitbě plné důvěry, se slzami v očích. Svatyně je skutečně privilegovaným prostorem, kde se lze setkat s Pánem a dotknout se jeho milosrdenství.“

Papež vyzval rektory poutních chrámů k tomu, aby se zaměřili na způsob přijímání poutníků, aby je přijímali s láskou, slavnostně, srdečně a trpělivě. Přijetí je totiž pro evangelizaci zcela zásadní, zdůraznil František. Někdy stačí jen jedno slovo či úsměv, aby se člověk cítil přijatý a vítaný:

„Je důležité, aby poutník, který překročí práh svatyně cítil, že se s ním počítá spíše jako se členem rodiny než jako s hostem. Měl by se cítit jako doma, očekávaný a milovaný, měl by na sobě pocítit milosrdný pohled. Ať už jde o kohokoli, mladého či starého, bohatého či chudého, nemocného a zkoušeného či zvědavého turistu, měl by se setkat s dobrým přijetím, protože v každém člověku je srdce hledající Boha, i když si to někdy ani plně neuvědomuje.“

Zakusí-li takové přijetí, pokračoval Svatý otec, pocítí po návratu domů stesk po tom, s čím se setkal, touhu znovu se vrátit, ale především bude chtít pokračovat v cestě víry ve svém běžném životě. Zcela zvláštní úlohu v tomto smyslu pak mají kněží, kteří v poutních chrámech zpovídají. Kajícník za nimi přichází s vědomím vlastní viny a s důvěrou, že jej Bůh neodsuzuje, nýbrž přijímá a objímá, navrací mu synovskou důstojnost. Proto je důležité, aby tito kněží měli milosrdné srdce a otcovský přístup, zdůraznil Papež František v promluvě u příležitosti Jubilea pro organizátory poutí a rektory poutních chrámů.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.