Rádio Vaticana

Papež: Nevšímavostí k nouzi druhých se připravujeme o Boží slitování nad sebou

25.2.2016

Opravdová víra si všimne toho, kdo je v nouzi. V něm totiž klepe na dveře našeho srdce Ježíš – kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

V dnešním evangeliu (Lk 16,19-31) Ježíš vypráví podobenství o bohatém muži, který se „oblékal do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu“, ale nevšimnul si, že před jeho dveřmi byl chudák jménem Lazar plný vředů. „Jsem křesťan, který jde po cestě lži, pouhý mluvka, anebo křesťan, který jde cestou života, tedy muž činu“ – formuloval papež František otázku, kterou je třeba si klást. „Onen bohatý muž – pokračoval – znal přikázání, zajisté chodil každou sobotu do synagogy a jednou za rok do chrámu. Byl tedy religiózní.“

„Byl to však muž uzavřený do sebe, ve svém malém světě hostin, obleků, marnivosti a přátel. Muž uzavřený v bublině marnosti. Nebyl schopen pohlédnout dál, viděl jen svůj svět. Nevšímal si, co se děje mimo jeho svět. Nepřemýšlel například o potřebách mnoha lidí nebo o nutnosti věnovat se nemocným, myslel jenom na sebe, svoje bohatství a dobré bydlo. Těšil se z dobrého bydla.“

„Byl tedy zdánlivě religiózní, neznal žádnou periferii, byl zcela uzavřený v sobě. Periferii, kterou měl dokonce přede dveřmi svého domu, neznal. Šel po cestě lži, protože důvěřoval jenom sobě, svým věcem a nedůvěřoval Bohu. Byl to muž, který nezanechal dědictví, nepředal život; byl uzavřený do sebe. A je zajímavé – poznamenal papež – že neměl ani jméno. Evangelium neuvádí, jak se jmenoval, říká jen, že byl bohatý. Je-li tvoje jméno pouze adjektivem – dodal František - pak je tomu tak proto, že jsi ztratil to podstatné, postrádáš sílu.“

„Ten je bohatý, ten mocný, ten schopný, to je schopný kněz, který má před sebou kariéru, biskup, který má před sebou kariéru.. Nezřídka se nám stává, že označujeme lidi jenom adjektivy, nikoli jmény, protože jsou bez podstaty. Ptám se: »Copak Bůh, který je Otcem, neměl pro tohoto muže milosrdenství? Neklepal na jeho srdce, aby jej probral?« Ale ano, byl u dveří, byl u jeho dveří v osobě toho, který měl jméno, v osobě Lazara. Právě tento Lazar se svojí bídou, nouzí a nemocemi byl Pán, který klepal na boháčovy dveře, aby mu otevřel srdce a mohl k němu vstoupit se svým milosrdenstvím. Boháč však neviděl, byl uzavřený. Pro něho za dveřmi nebylo nic.“

„Jsme v postní době – řekl dále papež – a bude užitečné, položíme-li si otázku: jakou cestou se ubíráme my?“

„Jsem na cestě života anebo na cestě lži? Kolik jen uzavřenosti je v mém srdci? Kde je má radost: v činech nebo slovech? Ve vycházení ze sebe a vstříc druhým, abych jim pomohl skutkem milosrdenství? Anebo je mojí radostí mít všechno ustálené, uzavřené v sobě? A když o tom přemýšlíme, prosme Pána o milost, abychom vždycky viděli Lazary, kteří jsou u našich dveří, Lazary, kteří klepou na srdce, a vycházeli ze sebe k nim, s velkorysostí a milosrdenstvím, aby Boží milosrdenství mohlo vejít k nám.“

Končil papež František dnešní ranní homilii v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser