Papež a jeho spolupracovníci zakončili duchovní cvičení

11.3.2016 

Svatý otec dnes zakončil své postní duchovní cvičení v Ariccii u Říma. Včera večer vyslechl rozjímání o roli autentické vášnivé lásky. O. Ermes Ronchi vybízel papeže a kardinály, aby nemilovali Boha jako poddaní, nýbrž jako zamilovaní, neboť tehdy – jak zdůraznil – jsou život i víra plné úsměvu. „Bůh nehledá v člověku dokonalost, nýbrž autenticitu. Nejsme na světě, abychom byli neposkvrnění, ale abychom byli na cestě,“ kázal papežský exercitátor:

„Svatost nespočívá v bytí bez hříchu, ale v obnově horlivosti a vášnivosti pro Krista a evangelium. Teď hned. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost, která je hnací silou veškerého zla a skrytým pramenem hříchu.“

Bůh odjakživa stojí nablízku člověku a jeho běžným, „domácím“ potřebám, připomenul poté o. Ronchi v dnešní dopolední závěrečné meditaci. Zaměřil se na evangelní výjev Zvěstování. Tato kolosální událost, řekl, se odehrává v kontextu odzbrojující normality, v každodenním koloběhu a bez svědků, daleko od reflektorů a emocí doby. První hlásání evangelijní milosti probíhá v normalitě lidského příbytku, poznamenal italský servita, tedy v místě, kde je každý sám sebou. A právě zde se nás Bůh dotýká.

“Svatá Terezie z Avily ve své Knize o zakládání píše spolusestrám, že „i v kuchyni a mezi hrnci prochází Pán“. Jak je možné, že se Pán vesmíru pohybuje v klášterní kuchyni mezi nádobím? Vnést Boha do kuchyně znamená přivést ho na území, které je nám blízké. Pokud nevnímáš domáckého Boha, skrytého v nejprostších věcech, dosud jsi nepotkal Boha života. Zůstal jsi u racionálního znázornění Boha v náboženství.“

K Marii vzhlížíme právě proto, abychom se pokusili opětovně sešít nejdramatičtější roztržku své víry, kde „Bůh náboženství“ se oddělil od „Boha života“, pokračoval exercitátor. Nazaretská žena nás – jako žena v domácnosti – staví před obrovskou výzvu: máme přejít ze spirituality vymykající se běžnému řádu k mystice každodennosti. Převládajícím pocitem oné každodennosti je radost, jak slyšíme v prvních slovech Zvěstování: Raduj se, Maria. Když se Bůh přibližuje, přináší s sebou příslib štěstí:

“Maria nám, kteří jsme zahaleni vážností a tíhou zodpovědnosti, připomíná, že víra je buď radostná, anebo není vůbec. Maria vstupuje na scénu, aby do našeho života vnesla proroctví štěstí, požehnání naděje, útěchu. Sestupuje do našich životních bolestí, protrpěné samoty, odpírané něhy, násilí, které nás vábí, ale nikdy nezvítězí, jak ujišťuje Apokalypsa. Anděl svým prvním oslovením říká, že víra obsahuje štěstí, potěšení.“

Maria dále vstupuje na scénu jako žena, která věří v lásku, zdůraznil o. Ronchi. Anděl byl poslán k panně zasnoubené s mužem jménem Josef, čteme v evangeliu. Podle Lukášova evangelia bylo Zvěstování adresováno Marii, zatímco podle evangelisty Matouše jej přijímá Josef.

“Když ale překryjeme jedno evangelium s druhým, radostně zjišťujeme, že Pán byl ohlášen snoubeneckému páru společně – spravedlivému muži a panně, kteří se milovali. Bůh působí v našich vztazích, hovoří v našich rodinách a domovech, rozhovorech i dramatech, krizích, pochybnostech i návalech emocí. Bůh rodinu neobírá o její prostor, nevnucuje se, nezraňuje, nýbrž hledá plurál, který je kreativní díky souznění dvou srdcí, mnoha snům a dlouhé trpělivé práci.“

A konečně se Maria dokáže Boha zeptat, jak se stane to, co jí bylo předloženo. Rozpaky a otázky jsou způsobem, jak před Pánem stanout v plné důstojnosti, vyzdvihnul italský servita. Přijímám tajemství, ale zároveň užívám inteligenci. Stanovím své cesty, ale poté přijmu cesty, které jsou nade mnou, vysvětloval.

“Nikde není řečeno, že silná víra je lepší než slabá víra plná otázek. Záleží na ryzosti víry, která ve své malosti ještě více potřebuje Boha. Dodává mi naději, když zjišťuji, že mezi Božím lidem vzrůstají otázky. Nikdo už se nespokojí s odpověďmi podle vzorníku a opakováním vyřčených slov. Lidé chtějí pochopit, jít do větší hloubky, osvojit si víru. Byla snad doba, kdy všichni před knězem mlčeli, časem větší víry? Myslím, že opak je pravdou. Ačkoli je to pro nás dnes náročnější, můžeme si zároveň říci: Konečně! Aleluja!“

Závěrečná myšlenka duchovních cvičení patřila Božímu mateřství. Bez Mariina těla ztrácí své tělo rovněž evangelium. Všichni křesťané jsou povoláni k Božímu mateřství, aby Bůh opětovně přicházel na svět, zakončil o. Ermes Ronchi šestidenní duchovní obnovu pro papeže Františka a jeho nejbližší spolupracovníky.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2019 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.