Rádio Vaticana

Milosrdenství a útěcha

16.3.2016

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(Jer 31,10.12a.13b)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V knize proroka Jeremiáše jsou 30. a 31. kapitola označeny jako „kniha útěchy“, protože se v nich prezentuje Boží milosrdenství v celé svojí schopnosti těšit a otevírat sklíčená srdce naději. Také my dnes chceme slyšet toto poselství útěchy.

Jeremiáš se obrací k Izraelitům, odvlečeným do cizí země, a předpovídá jim návrat do vlasti. Tento návrat je znamením nekonečné lásky Boha Otce, který svoje děti neopouští, nýbrž pečuje o ně a zachraňuje je. Pro Izrael byl exil zdrcující zkušeností. Víra se zachvěla, protože v cizí zemi, bez chrámu, bez kultu a po devastaci svojí vlasti, bylo obtížné dále věřit v Hospodinovu dobrotu. Přichází mi na mysl nedaleká Albánie, která se po tolika letech pronásledování a devastace dovedla vzepnout v důstojnosti a víře. Tak trpěli Izraelité v exilu.

Někdy můžeme také prožívat určitý druh exilu, když osamocení, utrpení a smrt budí dojem, že jsme byli opuštěni Bohem. Kolikrát jen jsme slyšeli slova: »Bůh na mne zapomněl«. Vyslovují je ti, kdo trpí a cítí se osamoceni. A kolik jen našich bratří prožívá v této době skutečnou a dramatickou situaci exilu, jsou daleko od svojí vlasti, v paměti dosud mají pohled na trosky svého domova, v srdci strach a často, bohužel, i bolest ze ztráty svých drahých! V těchto případech se lze ptát: kde je Bůh? Jak je možné, že tolik utrpení doléhá na muže, ženy i nevinné děti? A když se pokoušejí jít někam jinam, jsou jim zavírány dveře. Stojí tam na hranicích, protože mnoho dveří a mnoho srdcí je zavřeno. Dnešní migranti trpí zimou a hladem, nesmějí vstoupit a necítí se přijímáni. Velice mne těší, když vidím národy, vlády, které otevírají srdce i dveře!

Prorok Jeremiáš nám dává první odpověď. Lid poslaný do vyhnanství se bude moci vrátit, aby spatřil svoji zemi a zakusil milosrdenství Páně. Toto je velká zvěst útěchy: Bůh není nepřítomen dokonce ani v těchto dramatických situacích dneška. Bůh je blízko a dává spásu těm, kdo v Něho důvěřují. Netřeba propadat beznaději, nýbrž být si nadále jisti tím, že dobro přemáhá zlo, Pán setře každou slzu a vysvobodí nás z každého strachu. Proto Jeremiáš propůjčuje hlas Božímu slovu lásky ke svému lidu:

„Věčnou láskou jsem tě miloval,
Proto jsem ti zachoval smilování.
Zase tě zbuduji a budeš vystavěna,
Izraelova panno!
Znovu se ozdobíš svými bubínky
a vyjdeš do reje jásajících“ (Jer 31,3-4).
Pán je věrný, neopouští v neútěše. Bůh miluje bezmeznou láskou, kterou nemůže zbrzdit ani hřích, a díky Bohu se plní srdce člověka radostí a útěchou.

Útěšný sen návratu do vlasti pokračuje slovy proroka adresovanými těm, kdo se vrátí do Jeruzaléma:
„Přijdou s radostným voláním na Siónskou výšinu,
pohrnou se k Hospodinovým dobrodiním,
k obilí, vínu a oleji,
k ovcím a hovězímu dobytku.
Budou jako dobře zavlažovaná zahrada,
nebudou už chřadnout“ (Jer 31,12).
V radosti a uznání se vyhnanci vrátí na Sión, vystoupí na posvátnou horu k Božímu domu a budou tak moci znovu zpívat hymny a písně Pánu, který je vysvobodil. Tento návrat do Jeruzaléma a jeho dobrodiním je popsán slovesem, které doslova znamená „valit se, proudit“. Lid je nahlížen v paradoxním pohybu jakožto dravá řeka, která teče na Siónskou horu a stoupá k vrcholu. Je to odvážný obraz sdělující velikost Pánova milosrdenství!

Země, kterou lid musel opustit, se stala kořistí nepřátel a je zpustošena. Nyní se však oživuje a vzkvétá. A vyhnanci budou jako zavodněná zahrada, jako plodná země. Izrael, uvedený Pánem zpět do své vlasti, bude svědkem vítězství života nad smrtí, požehnání nad prokletím.

Takto je lid povzbuzen a potěšen Bohem. Slovo potěšen je důležité. Navrátilci obdrží život z pramene, který je zdarma zavlažuje. Prorok v této souvislosti oznamuje plnost radosti a prohlašuje opět jménem Božím:
„Jejich smutek proměním v jásot,
utěším je, rozveselím je po jejich trápení“ (Jer 31,13).
Žalm říká, že až se vrátí do vlasti, budou jejich ústa plná smíchu. Bude to radost nevýslovná. A takto chce Pán obdarovat také každého z nás svým odpuštěním, které obrací a smiřuje. Prorok Jeremiáš nám předal zvěst a podal návrat vyhnanců jako velký symbol útěchy darované srdci, které se obrací. Toto prorokovo poselství naplnil Pán Ježíš. Pravý a radikální návrat z exilu a útěšné světlo po temné krizi víry se uskutečňuje o Velikonocích, v plné a definitivní zkušenosti Boží lásky, milosrdné lásky, která obdařuje radostí, pokojem a věčným životem.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV