Rádio Vaticana

Srdce otevřené milosti se nepohoršuje nad novotami Ducha svatého

19.4.2016

„Křesťan, který se nenechá Otcem přitahovat k Ježíši, žije jako sirotek“ – řekl papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Srdce otevřené Bohu - řekl dále - umí přijímat novoty Ducha svatého.

Divy, zázračná znamení a slova dříve neslýchaná, načež znovu tatáž otázka: „Ty jsi Mesiáš?“ Tato zavilá skepse, kterou židé chovají k Ježíši, vystupuje v dnešním evangeliu (Jan 10,22-30) a papež František na ni zaměřil pozornost ve své homilii. »Jak dlouho nás chceš držet v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně« opakují farizeové několikrát různými způsoby. „V zásadě však tato otázka plyne ze slepoty srdce – řekl papež. Tuto slepotu vysvětluje Ježíš svým tazatelům slovy: »Nevěříte, protože nepatříte k mým ovcím«. Příslušnost k Božímu stádci je milost, vyžaduje však ochotu srdce.“

„»Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou na věky a nikdo mi je nevyrve z rukou.« - Studovaly tyto ovce, aby následovaly Ježíše a potom uvěřily? Nikoli. »Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni.« Otci přísluší dávat pastýři ovce. Otec přitahuje srdce k Ježíši.“

„Tvrdost srdcí znalců Zákona a fariezů, kteří vidí skutky, jež vykonal Ježíš, ale odmítají v Něm uznat Mesiáše, je drama – konstatoval papež – a pokračuje až na Kalvárii. Ba dokonce i po Zmrtvýchvstání, kdy jsou vojáci, kteří strážili hrob, podplaceni, aby tvrdili, že spali, a tak dodali věrohodnost výmyslu, že Kristovo tělo ukradli učedníci. Ani svědectví těch, kdo byli přítomni Zmrtvýchvstání, nepohne tím, kdo odmítá uvěřit. Takový je důsledek. Jsou to sirotci – řekl František, protože zapřeli svého Otce.“

„Tito znalci Zákona měli uzavřené srdce, považovali se za pány sebe samých a ve skutečnosti byli sirotky, protože neměli vztah k Otci. Mluvili sice o svých otcích – otci Abrahamovi a patriarších - ale jako o vzdálených postavách. Ve svém srdci to byli sirotci, žili jako sirotci, tedy v osiřelosti a tento stav měli raději, než aby se nechali přitáhnout Otcem. Takové je drama uzavřeného srdce těchto lidí.“

Naproti tomu – řekl dále papež, obraceje pozornost k prvnímu dnešnímu čtení (Sk 11,19-26) – zpráva o tom, že mnozí pohané přijali víru, kterou zvěstovali učedníci až ve Fénicii, na Kypru a v Antiochii; zpráva, která zpočátku mezi učedníky vzbudila určité obavy, ukazuje, co znamená mít srdce otevřené Bohu. Takové srdce měl Barnabáš, který byl poslán do Antiochie ověřit, co se děje, a nepohoršil se nad tím, že se pohané skutečně obrátili. Nepohoršil se – uzavíral papež - protože přijímal novoty, nechával se Otcem přitahovat k Ježíši.“

„Ježíš nás zve, abychom byli jeho učedníky, ale abychom se jimi stali, musíme se k Němu nechat přitáhnout od Otce. A skromná modlitba syna, kterou lze pronášet, zní: Otče, přitáhni mne k Ježíši; Otče, dej mi poznat Ježíše. A Otec pošle Ducha, aby nám otevřel srdce a přivede nás k Ježíši. Křesťan, který se nenechá přitáhnout k Ježíši, je křesťanem, který žije v osiřelosti. A my máme Otce, nejsme sirotci.“

Končil papež František ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser