Rádio Vaticana

O putování a paměti

21.4.2016

Křesťan si má stále připomínat způsoby a okolnosti, kdy se v jeho životě zpřítomnil Bůh, protože to posiluje jeho víru. Tato myšlenka tvořila červenou nit homilie papeže Františka při dnešní ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Víra je cesta, během níž je třeba si ustavičně připomínat krásné věci, které učinil Bůh, a také překážky a odmítnutí, protože „Bůh jde s námi a neděsí se našich zlomyslností“.
Papež se vrátil k již vícekrát zmíněnému tématu, které vyplynulo z dnešního prvního čtení (Sk 13,13-25). To podává, jak svatý Pavel vešel do synogogy v Antiochii a začal hlásat evangelium připomínkou minulosti vyvoleného lidu, počínaje Abrahámem a Mojžíšem přes zaslíbenou zemi až k Ježíšovi. „Toto »dějinné kázání«, které učedníci používají, je zásadní – zdůraznil papež – a má upamatovat posluchače na vrcholné události a znamení Boží přítomnosti v životě člověka.“

„Vrátit se zpět a spatřit, jak nás Bůh zachraňuje. Srdcem a myslí se upamatovávat na cestu a tak dojít k Ježíši. Sám Ježíš, který nám v největší chvíli svého života – na Zelený čtvrtek a Velký pátek – daroval svoje Tělo a svou Krev, řekl: »To čiňte na mou památku«. Ježíšovu památku. Mít na paměti, jak nás Bůh spasil.“

Církev nazývá svátost eucharistie památkou – poznamenal dále papež – právě tak, jako je Deuteronomium v Bibli „knihou paměti Izraele“. Také my si máme počínat stejně ve svém vlastním životě, protože každý z nás, doprovázen Bohem, ušel určitou cestu, někdy byl Pánu blíže, jindy byl od Pána daleko.

„Křesťanskému srdci přináší užitek, vzpomíná-li na svoji cestu. Jak mne Pán uvedl až sem, jak mne vedl za ruku. A jak jsem někdy řekl Pánu: »Ne. Jdi pryč! Nechci!«. Pán čeká. Je uctivý. Je třeba pamatovat, mít na paměti svůj život a svoji cestu často a opakovaně. »Tehdy mi Pán daroval tuto milost a já jsem odpověděl tak a tak, učinil jsem to a to... Provázel mne«. A tak dojdeme k novému setkání, k setkání vděčnosti.“

„A v srdci se má rodit vděčnost k Pánu – řekl dále papež. On nikdy nepřestává putovat našimi dějinami. Kolikrát jen jsme před Ježíšem zavřeli dveře, kolikrát jsme dělali jako, že jej nevidíme, a nevěřili jsme, že je s námi. Kolikrát jen jsme zapřeli spásu. On tam však byl.“

„Paměť nás přibližuje Bohu. Památka toho, co pro nás Bůh učinil znovustvořením, obrozením, které přesahuje bývalou Adamovu zář prvního stvoření. Jednoduše vám radím, abyste se upamatovávali: »Jaký byl můj život, jaký byl můj dnešní den nebo jaký byl tento poslední rok? Památka. Jaký byl můj vztah k Pánu?« Upamatovávat se na krásné a velké věci, které Pán učinil v životě každého z nás.“

Končil papež František dnešní ranní kázání v Domě sv. Marty.

Milan Glaser