Láska není pravdivá, není-li svobodná

24.4.2016 

Homilie papeže Františka při mši sv., nám. sv. Petra

Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13.35).

Drazí chlapci a děvčata,
dnes nám Pán svěřuje velkou odpovědnost! Říká nám, že lidé poznají Ježíšovy učedníky podle toho, jak se mezi sebou mají rádi. Láska je - jinými slovy - průkazem křesťanské totožnosti; je to jediný platný „dokument“, který potvrzuje, že jsme Ježíšovi učedníci. Pokud jeho platnost propadne a neobnovuje se, nejsme už Mistrovými svědky. Ptám se vás proto: chcete přijmout Ježíšovo pozvání být Jeho svědky? Chcete být Jeho věrnými přáteli? Pravý Ježíšův přítel se rozpozná podle konkrétní lásky; nikoli lásky v oblacích, ale konkrétní lásky, která vyzařuje z jeho života. Láska je vždycky konkrétní. Kdo není konkrétní a mluví o lásce, dělá jen televizní příběh. Chcete žít tuto lásku, kterou nás obdarovává? Chcete nebo nechcete? Snažme se tedy chodit do Jeho školy, která je školou života, abychom se naučili mít rádi. A učit se mít rád – to je práce na každý den.

Mít rád je především krásné, je to cesta ke štěstí. Není však snadná, je náročná a stojí námahu. Představme si například, když dostaneme nějaký dárek. Obšťastní nás, ale jeho přípravě věnovali štědří lidé čas a námahu. Spolu s tím, co nám věnovali, nám dali také něco ze sebe, něco, čeho se dovedli zříci. Pomysleme také na dar, který vám věnovali vaši rodiče a vychovatelé, kteří vám umožnili přijít do Říma na vaše setkání u příležitosti Svatého roku. Plánovali, organizovali a připravili pro vás všechno a mají z toho radost, ačkoli se možná svojí vlastní cesty zřekli. To je konkrétnost lásky. Mít rád totiž znamená dát, a to nejenom něco materiálního, ale něco ze svého: svůj čas, přátelství a vlastní schopnosti.

Dívejme se na Pána, který je co do štědrosti nepřekonatelný. Dostáváme od Něho tolik darů každý den a měli bychom mu každý den děkovat. Chtěl bych se vás zeptat: děkujete každý den Pánu? I když my zapomínáme, On nám žádný den nezapomene dát nějaký speciální dar. Není to dar, který se materiálně drží v rukou a používá, nýbrž větší dar, na celý život. Co nám dává Pán? Dává nám svoje věrné přátelství, které nám nikdy neodejme. Pán je navždy přítelem. I když Jej zklameš a vzdálíš se od Něho, Ježíš tě nadále má rád a chce ti být nablízku. Věří v tebe víc, než kolik ty věříš sobě. Toto je konkrétnost lásky, kterou nás učí Ježíš. A to je velice důležité! Poněvadž hlavní hrozbou, jež brání dobrému růstu, je cítit, že se o tebe nikdo nezajímá. Je smutné cítit, že jsi ponechán stranou. Pán je však vždycky s tebou a je rád, že je s tebou. Stejně jako svým učedníkům hledí Ježíš do tvých očí a volá tě, abys Jej následoval, vyplul na širé moře a rozhodil sítě s důvěrou v Jeho slovo, to znamená vložit do života svoje talenty spolu s Ním a beze strachu. Ježíš tě trpělivě očekává, čeká na tvoji odpověď a čeká na tvoje přitakání.

Drazí mladí, ve vašem věku ve vás novým způsobem roste také touha rozdávat a přijímat cit. Pán, vstoupíte-li do Jeho školy, vás také naučí, jak zkrášlit cit a něhu. Vloží vám do srdce dobrý úmysl, totiž mít rád a nepřivlastňovat si; mít rád lidi bez snahy vlastnit je jako svoje, nýbrž ponechávat jim svobodu. Láska je totiž svobodná! Láska není pravdivá, není-li svobodná! A tuto svobodu nám dává Pán tím, že nás miluje. On je nám vždycky nablízku. Vždycky totiž existuje pokušení, znečistit cit instinktivním nárokem vzít si a „mít“, co se líbí. Také konzumní kultura posiluje tuto tendenci. Avšak každá věc, pokud se příliš tiskne, pokazí se a zničí, a potom přijde zklamání a vnitřní prázdnota. Pán, pokud budete naslouchat Jeho hlasu, vám zjeví, že tajemstvím něhy je opatrovat druhého, to znamená ctít jej, chránit a očekávat. A toto je konkrétní něha lásky.

Ve svém mladém věku pociťujete také velkou touhu po svobodě. Mnozí vám řeknou, že být svobodným znamená dělat si to, co se mi chce. Tady je třeba umět říkat ne. Pokud neumíš říci ne, nejsi svobodný. Svobodný je ten, kdo umí říci ano a umí říci ne. Svoboda není možnost dělat si vždycky to, co se mi zlíbí. To uzavírá, vzdaluje a brání být otevřenými a upřímnými přáteli. Není pravda, že když se mám dobře, všechno jde dobře. Ne, to není pravda. Svoboda je totiž dar umět si zvolit dobro. To je svoboda. Svobodný je ten, kdo volí dobro, kdo hledá to, co se líbí Bohu, i když je to namáhavé. Není to snadné. Myslím si však, že vy mladí nemáte strach před námahami a jste odvážní! - Jedině odvážná a silná rozhodnutí uskutečňují ty největší sny, za něž stojí za to dát život. Odvážná a silná rozhodnutí. Nespokojujte se průměrností, „živořením“ a pohodlným sezením na místě; nedůvěřujte těm, kteří vás odvádějí od opravdového bohatství, kterým jste vy, když vám říkají, že život je krásný jenom, když máte spoustu věcí; nedůvěřujte těm, kteří vám chtějí namluvit, že něco znamenáte, když se tváříte jako silní, jako filmoví hrdinové nebo když nosíte šaty podle poslední módy. Vaše štěstí je nedocenitelné a není na trhu; není to aplikace, kterou si stáhnete do mobilu. Ani její nejnovější verze vám nemůže pomoci stát se svobodnými a velkými v lásce. Svoboda je něco jiného.

Láska je totiž svobodný dar toho, kdo má otevřené srdce; láska je odpovědnost, ale krásná odpovědnost a trvá celý život; je to denní závazek toho, kdo umí uskutečňovat velké sny! A běda mladým, kteří neumějí snít a neodvažují se spřádat sny. Pokud mladý ve vašem věku neumí snít, není schopen snít, pak odešel do penze. Láska se živí důvěrou, úctou a odpuštěním. Láska se neuskutečňuje tím, že o ní mluvíme, nýbrž tím, že ji žijeme. Není to milá básnička, kterou se lze naučit nazpaměť, nýbrž životní rozhodnutí, které se praktikuje. Jak můžeme růst v lásce? Tím tajemstvím je opět Pán. Ježíš nám dává Sebe ve mši, nabízí nám odpuštění a pokoj ve zpovědi. Tam se naučíme přijímat Jeho lásku, osvojovat si ji a znovu uvádět ve světě do oběhu. A když se zdá, že mít rád je obtížné, když je těžké odmítnout to, co je pomýlené, dívejte se na Ježíšův kříž, obejměte jej a nepouštějte se Jeho ruky, která vás vede vzhůru a pozvedá, i když padnete.

V životě vždycky dochází k pádům, protože jsme hříšníci, jsme slabí. Ježíšova ruka nás však pozvedá a staví na nohy. Ježíš chce, abychom stáli na nohou. Ježíš to říkal chromým, které uzdravoval, krásným slovem: „Vstaň!“. Bůh nás stvořil, abychom stáli na nohou. Jedna hezká horalská píseň, která se zpívá při výstupu na hory, říká: „V umění stoupat vzhůru, není důležité neupadnout, ale nezůstat ležet!“ Mít odvahu vstát, nechat se zvednout Ježíšovou rukou. A touto rukou je někdy ruka přítele, rodičů a těch, co nás v životě doprovázejí. A Ježíš je mezi nimi také. Vstaňte! Bůh vás chce mít na nohou, stále na nohou!

Vím, že jste schopni skutků velkého přátelství a dobroty. Jste povoláni vytvářet budoucnost společně s druhými a pro druhé, nikdy proti někomu! Nelze něco vytvářet „proti“ někomu. Tomu se říká destrukce. Dokážete podivuhodné věci, pokud se už od nynějška budete připravovat a plně žít svůj věk, který je tak bohatý na dary, aniž byste měli strach z námahy. Jednejte jako sportovní šampióni, kteří dosahují velkých cílů pečlivým, skromným a tvrdým každodenním tréninkem. Ať jsou vaším každodenním programem skutky milosrdenství, cvičte se v nich s nadšením, abyste se stali šampióny života, šampióny lásky ! Tak vás poznají jako Ježíšovy učedníky. Tak budete mít průkaz křesťanské totožnosti. A ujišťuji vás, že vaše radost bude úplná.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.