Rádio Vaticana

Petrův nástupce konverzoval s řeholnicemi

12.5.2016

Papež František se dnes v aule Pavla VI. setkal se Světovou unií generálních představených ženských řeholí (UISG), která v těchto dnech zasedá v Římě (9.-13. května). Petrův nástupce neformálně rozmlouval s necelými devíti stovkami řeholnic z celého světa, když odpovídal na jejich otázky.

Během srdečného setkání odpověděl také na dotaz jedné z nich: proč církev nepřijímá ženy do jáhenské služby? A druhá vzápětí doplnila, proč by nebylo možné vytvořit oficiální komisi, která by tuto otázku prostudovala?

Papež František k tomu řekl, že o této otázce před několika lety mluvil s jedním „dobrým a moudrým profesorem“, který byl odborníkem na otázku diakonek v prvních staletích církve a který mu řekl, že není zcela jasné, jakou měly roli. A především, že „nebylo jisté, zda měly také svěcení“. Připomeňme, že diakonát neboli jáhenství se váže ke svěcení, a to má tři stupně: jáhenské, kněžské a biskupské. Papež pak vyjádřil názor, že „ustanovení oficiální komise, která by tuto otázku prostudovala, je možné. Církvi by prospělo objasnění tohoto bodu. Já jsem pro. Vyjádřím se k tomu, jak něco takového udělat. Návrh přijímám. Zdá se, že bude užitečné mít nějakou komisi, která by to objasnila.“

Dnešní přibližně hodinová improvizovaná konverzace papeže s řeholními sestrami se pochopitelně netýkala pouze této otázky. Dotazy byly rozděleny do čtyřech bloků. První, do něhož spadala i výše zmíněná otázka se týkala role žen v církvi. Papež vyjádřil souhlas s větší účastí žen v procesech řízení a rozhodování v církvi tam, kde se příslušná jurisdikce nepojí ke svěcení. „Ženský pohled – zdůraznil – může obohatit jak fázi, která předchází danému rozhodnutí, tak fázi jeho následné realizace.“ Řeholnice se papeže také ptaly na možnost kázat při bohoslužbách. Tady papež rozlišil, zda jde o „bohoslužbu slova, kde tomu nic nebrání, anebo o eucharistickou liturgii, kde homilie přísluší knězi.“
Papež František v této souvislosti připomněl, že je třeba se vyhýbat dvěma pokušením. Za prvé feminismu, protože v církvi existuje rovná důstojnost ženy vyplývající ze křtu, a za druhé pokušení klerikalismu, které naklání kněze, aby řídili farnost bez účasti ostatních a obklopovali se lidmi, kteří se z pohodlnosti nechají klerikalizovat.

Petrův nástupce věnoval dále pozornost hodnotě duchovního mateřství, které řeholnice vyjadřují péčí prokazovanou v různých marginalizovaných oblastech. To však v některých případech – upozornil - „vede k určitému znetvoření jejich služby, musejí-li se podílet výlučně na služebných pracích např. ve farnosti a není-li jim dán jiný prostor v péči o duše.“

Jedna z otázek se týkala „sociálního aktivismu“, do kterého jsou i mnohé sestry strhávány při službě chudým. „Každá zasvěcená osoba – řekl papež – musí mít mystický život, což však neznamená – dodal – že má být jako mumie. Pokud řádové charisma vede ke službě, je třeba sloužit i přes riziko zlých jazyků a pomluv.“

Papež se vyslovil rezolutně také o řeholní chudobě, kterou je třeba pěstovat, protože „chrání před bludy a odchýlením od řádového charismatu.“

Jeden blok otázek se týkal případné reformy konstitucí mnoha řeholí a kongregací. Papež řekl, že je nakloněn možnosti malých změn v církevní legislativě, ale vždycky musí být výsledkem prohloubeného rozlišování kompetentními autoritami. Zmínil potom také dnešní problematičnost přijímání celoživotních závazků, což se v řeholním životě projevuje podobně jako v oblasti manželských svazků, a zdůraznil potřebu důkladné formace, která musí předcházet věčným řeholním slibům.

Na závěr papež vybídl řeholnice, aby nezapomínaly na odpočinek a neopomíjely konzultovat své starší a nemocné spolusestry, které svými zkušenostmi a moudrostí uchovávají paměť řehole.

Milan Glaser