Rádio Vaticana

Chudoba a milosrdenství

18.5.2016

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

(srov. Lk 16,19-31)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Rád bych se s vámi dnes pozastavil nad podobenstvím o boháčovi a chudém Lazarovi. Zdá se, že se životy těchto dvou lidí odvíjejí mimoběžně. Jejich životní stavy jsou protichůdné a vzájemně zcela nesouvisející. Dveře boháčova domu jsou vždycky zavřeny pro chudáka ležícího venku a snažícího se utišit hlad zbytky z boháčova stolu. Boháč je luxusně oděn, zatímco Lazar má tělo plné vředů; boháč pořádá denně skvělou hostinu, zatímco Lazar umírá hlady. Starají se o něj jenom psi, kteří mu přicházejí lízat vředy. Tato scéna připomíná tvrdou výtku Syna člověka na posledním soudu: „Měl jsem hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě“ (Mt 25,42-43). Lazar dobře reprezentuje mlčenlivé volání chudých všech dob i rozporuplnost světa, ve kterém jsou nezměrná bohatství a zdroje v rukou nemnoha jedinců.

Ježíš říká, že boháč jednoho dne zemře. Chudí i bohatí zemřou, mají stejný úděl jako my všichni. Neexistují výjimky. Onen muž se tedy toho dne s prosbou obrací k Abrahámovi, jehož oslovuje „otče“ (vv.24.27). Dovolává se tedy, že je jeho synem a že patří k Božímu lidu. V životě však Boha nijak nezohledňoval, ba naopak sám se činil středem všeho, uzavřen ve světě svého luxusu a plýtvání. Vyloučením Lazara nebral žádný ohled ani na Pána, ani na Jeho Zákon. Ignorovat chudého znamená pohrdat Bohem! Toto se musíme dobře naučit: ignorovat chudého znamená opovrhovat Bohem. V podobenství se vyskytuje jedna podrobnost, která stojí za zmínku. Bohatý člověk je bezejmenný, je označován jenom jako „boháč“, zatímco ten chudý nese jméno Lazar, které se opakuje pětkrát a znamená „Bůh pomáhá“. Lazar ležíčí přede dveřmi je živou výzvou, která boháčovi připomíná Boha. Boháč však tuto výzvu nepřijímá. Bude proto odsouzen nikoli pro svoje bohatství, nýbrž pro svoji neschopnost mít s Lazarem soucit a neochotu poskytnout mu pomoc.

V druhé části podobenství vidíme Lazara a boháče po jejich smrti (vv. 22-31). Na onom světě se situace obrací. Chudák Lazar je odnesen anděly do nebe k Abrahamovi, zatímco boháč zakouší muka. Boháč tedy „zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náruči Lazara“. Zdá se, že Lazara spatřuje poprvé, ale jeho slova jej prozrazují: „Otče Abraháme – říká - slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň kousek prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.“ Nyní boháč Lazara poznává a žádá jej o pomoc, zatímco v životě se tvářil, že jej nevidí. Kolikrát jen mnozí lidé dělají, že nevidí chudé! Chudí pro ně neexistují. Předtím mu odmítal dát i zbytky ze svého stolu a nyní chce, aby mu přinesl něco k pití! Dosud věří, že má moc uplatňovat práva svého předchozího sociálního postavení. Abrahám prohlašuje, že jeho žádost nelze vyslyšet, a podává klíč k celému příběhu. Vysvětluje, že dobro a zlo je distribuováno tak, aby byla kompenzována pozemská nespravedlnost, a dveře, které v životě oddělovaly boháče od chudého, se proměnily ve „velikou propast“. Dokud byl Lazar před jeho domem, existovala pro boháče možnost spásy, totiž otevřít dveře a pomoci Lazarovi, ale nyní, když oba zemřeli, se situace stala neodčinitelnou. Vůbec zde není přímo zmiňován Bůh, avšak podobenství předkládá jasné varování: Boží milosrdenství vůči nám se váže k našemu milosrdenství vůči bližnímu. Když chybí to druhé, pak ani to první v našem srdci nenajde prostor, nebude moci vstoupit. Pokud neotevřu dokořán bránu svého srdce chudému, pak zůstane zavřena také Bohu. A toto je strašné.

V tomto bodě pomyslí boháč na svoje bratry, kterým hrozí stejný úděl, a žádá, aby se Lazar mohl vrátit na svět a varovat je. Abrahám však odpoví: „Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou.“ Nemáme očekávat zázraky, abychom se obrátili, nýbrž otevřít srdce Božímu Slovu, které nás vybízí milovat Boha i bližního. Boží Slovo může oživit vyprahlé srdce a uzdravit jej ze slepoty. Boháč znal Boží Slovo, ale nenechal jej vejít do srdce, nenaslouchal mu a proto nebyl schopen otevřít oči a mít soucit s chudým. Žádný posel a žádné poselství nemohou nahradit chudé, které cestou potkáváme, protože v nich nám jde vstříc sám Ježíš: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40), praví Ježíš. V převrácení údělů, jež popisuje toto podobenství, se skrývá tajemství naší spásy, ve kterém Kristus spojuje chudobu s milosrdenstvím.

Drazí bratři a sestry, když nasloucháme tomuto evangeliu, můžeme my všichni společně s chudými této země zpívat spolu s Marií: „Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou“ (Lk 1,52-53).

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV