Bergoglio v pokoncilní době

28.5.2016 

Ukázka z životopisu papeže Františka

Před nedávnem vyšlo přepracované italské vydání životopisu papeže Františka – Temná Bergogliova léta. Překvapivý příběh. Kniha obsahuje originální svědectví, která papež poskytl argentinským žurnalistům Javierovi Cámarovi a Sebastiánovi Pfaffenovi (na fotografii spolu s manželkami), a představuje tak jediný autorizovaný papežův životopis.
Z knihy vybíráme pasáž, která popisuje svízelnou situaci sedmdesátých let minulého století, kdy otec Bergoglio zastával funkci provinciála argentinských jezuitů
:

V Argentině se schylovalo k nelítostnému konfliktu a Tovaryšstvo Ježíšovo prožívalo také interní krizi. Po Druhém vatikánském koncilu vystoupilo po celém světě z tohoto řádu na deset tisíc členů. V Argentině byly také výstupy a intenzivní diskuse mezi teologickými proudy se v některých případech extrémně vyhrotila. Kromě toho byla province zatížena milionovými dluhy.

V těchto letech mnozí řeholníci, kněží a seminaristé opouštěli řeholní život i život víry a pokoušeli se realizovat přednostní volbu pro chudé svojí politickou aktivitou. V Argentině, stejně jako v ostatních částech Latinské Ameriky, si někteří z nich osvojili extrémní teologii marxistického původu, která vybízela také k ozbrojenému povstání. Nový otec provinciál se s tímto zmatkem nikdy nesmířil a nastolil v Tovaryšstvu pořádek, což vyvolalo nevoli a očerňování, které jej stíhalo dlouhá léta.

„Panoval tehdy velký zmatek a jednou z nejvíce žádaných kořistí byli jezuité,“ řekl Carlos Velasco Suárez, Bergogliův přítel a zakladatel Humanistického hnutí, který zemřel roku 2013. Těsně před jeho smrtí zaznamenala argentinská novinářka Elisabetta Piqué jeho svědectví o této době.

Velasco Suárez, univerzitní profesor a psychiatr, znal důvěrně vnitřní spory, které se vedly mezi kněžími a seminaristy té doby, také proto, že mu tehdejší provinciál Bergoglio posílal řeholníky, kteří se dostali do těžkostí.

„Lákali jezuitské studenty a kněze dvěma technikami: indoktrinovali je osvobozeneckou politikou nebo jim pletli hlavu ženami.“ Podle vyprávění zmíněného psychiatra Bergoglio proti tomu všemu rázně vystoupil, když přemístil noviciát blíž, do Colegia Máximo, osobně provázel každého kněze a zavedl přísnou duchovní kázeň. „Nemám pochyb o tom, že Bergoglio, zachránil Tovaryšstvo Ježíšovo,“ tvrdí argentinský lékař. To co pro něho bylo ctnost, však u druhých vyvolalo zášť. „Mohu potvrdit, že v tom byl vždycky velmi pevný, a proto byl také potrestán přemístěním do Cordoby,“ sdělil Velasco Elisabettě Piqué.

Hněv některých spolubratrů vyvolal pomstu, když jej poslali do Cordoby, jak popisuje sám Bergoglio v jednom z dopisů, které roku 1990 zaslal z Cordoby svému příteli salesiánovi Caytano Brunovi. Bergoglio v něm vzpomíná, jak se v roce 1976 rozhodl přestěhovat jezuitskou provinční kurii do San Miguel v provincii Buenos Aires. Uprostřed velkého ideologického a politického zmatku se chtěl provinciál blíže věnovat mladým uchazečům o vstup do jezuitského řádu. „Začala přicházet nová povolání a zdálo se, že bude vhodné, když provinciál bude sídlit blízko formačního domu,“ napsal tehdy otec Jorge. Dělal si starosti nejenom o novice, ale také o jezuitské profesory a o to, co přednášeli. „Sestavil jsem nový studijní program: obnovil dva roky juniorátu a také filosofii studovanou odděleně od teologie namísto stávající filosoficko-teologické směsice, které se říkalo curriculum a v níž se začínalo studiem Hegela.“

Požadoval také pastorační změny, které sám zavedl a za které byl kritizován. „Viděl jsem chudinské čtvrti, kterým se nevěnovala pastorační pozornost – psal roku 1990 Bergoglio – a to mne znepokojilo. Začali jsme se tedy věnovat dětem, protože jsem si uvědomil, že my jezuité přijímáme v posledních slibech povinnost vyučovat ve víře děti a nevzdělané. Začal jsem s tím spolu se studenty. Věc se pozvolna rozrostla. Bylo postaveno pět nových kostelů a dala se do pohybu mládež v té čtvrti... Později však přišlo obvinění, že tento apoštolát není vlastní jezuitům a že jsem zavedl salesiánskou (sic) formaci. Obviňovali mne, že jsem pro-salesiánským jezuitou.“

Otec Andrés Swinnen, který byl tehdy novicmistrem a vystřídal potom Bergolia ve funkci provinciála, nám řekl: „V té době, po Druhém vatikánském koncilu, panoval velký zmatek. Papež Jan XXIII. otevřel okna, aby vešel čerstvý vzduch, jak sám řekl, ale někteří toho využili, aby utekli a vystoupili. V Tovaryšstvu jsme měli kněze, kteří se domáhali sebeurčení, tito lidé si nárokovali: já jdu žít tam a já půjdu onam, a podobně. Chyběl charakterní člověk s autoritou, aby udělal pořádek, a v tomto smyslu byl Bergoglio dobrý provinciál.“
Čas a pozdější vývoj církve Bergogliova rozhodnutí docenil.

Z knihy Gli anni oscuri di Bergoglio. Una storia sorprendente, Ancora, 2016, stran 288. (ukázka str. 118-120)
přeložil Milan Glaser

Javier Camara, Sebastian Pfaffen

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.