14.6.2016 

Vztah mezi hierarchickými a charismatickými dary v životě a poslání církve je tématem nového listu Kongregace pro nauku víry nazvaného Iuvenescit Ecclesia, tj. v překladu Církev se obnovuje či omlazuje.
Dokument, podepsaný prefektem kongregace kardinálem Gerhardem L. Müllerem (foto) a jejím sekretářem arcibiskupem Luisem F. Ladariou, je adresován biskupům katolické církve, aby teologicky osvětlil vztah mezi dary obdrženými při jáhenském, kněžském a biskupském svěcení a dary, které svobodně uděluje Duch svatý. List nese datum Svatodušních svátků 15. května 2016. O jeho vypracování požádal papež František při soukromé audienci prefekta Kongregace pro nauku víry 14. března letošního roku.

List se věnuje teologickým otázkám souvisejícím se vztahy mezi církví jako institucí a novými hnutími a uskupeními. Východiskem přístupu dokumentu je vzájemné propojení a komplementárnost obou těchto dimenzí života církve. Autentická charismata jsou pro život církve nesmírně důležitá, aby v ní však mohla působit, klade se na ně nárok misijní otevřenosti, poslušnosti pastýřům a setrvávání v rámci církve. Kladení darů ducha do protikladu nebo jejich nadřazování nad dary hierarchické by tedy bylo omylem. Nemá smysl stavět proti sobě koncept „institucionální“ církve a „charismatické“ církve, protože i nezbytné instituce jsou charismatické a naopak charismata je třeba institucionalizovat, mají-li mít koherenci a kontinuitu. Oba tyto výměry života církve společně zpřítomňují tajemství a spásné dílo Krista ve světě, stojí v listu Kongregace pro nauku víry.

Po nových hnutích a uskupeních, která se v církvi formují, se žádá „eklesiální zralost“, čímž dokument míní jejich plné zapojení do života církve ve společenství s pastýři. Zakládání nových uskupení a komunit naplňuje církev radostí a vděčností, zdůrazňuje list, zároveň však po nich žádá, aby se pozitivně vztahovaly také k dalším darům přítomným v církevním životě.

Jak ovšem rozpoznat autentický charismatický dar? List Kongregace pro nauku víry připomíná rozlišování, které je v kompetenci církevní autority a řídí se kritérii, jež požadují: být nástrojem svatosti v církvi; zasazovat se o misijní šíření evangelia; vyznávat plně katolickou víru; dosvědčovat společenství s celou církví a přijímat její učení po stránce věroučné i pastorační; uznávat a ctít další charismatické komponenty v církvi; s pokorou přijímat chvíle zkoušky a rozlišování; přinášet duchovní plody jako je láska, radost, pokoj a lidskost; vnímat sociální dimenzi evangelizace s vědomím, že starost o integrální rozvoj těch, kdo jsou společností nejopuštěnější nesmí v autentickém církevním společenství chybět.

List Iuvenescit Ecclesia připomíná jednak, že kanonické právo zná celou řadu forem života v církvi a že je tedy důležité rozhodnout se pro nejadekvátnější, dopřát novému uskupení dostatek času na protříbení a usazení, které přesahuje počáteční entuziasmus. Pastýři mají v této fázi doprovázet nové uskupení otcovským přístupem.

Pokud jde o vztahy mezi hierarchickými a charismatickými dary, je nutné respektovat dvě základní kritéria, která se musí nedílně brát v potaz. Na jedné straně je respekt k charismatické zvláštnosti jednotlivých uskupení uvnitř církve, a proto je třeba se vyvarovat právních tlaků, které by umrtvovaly novost a specifičnost daného uskupení, a na straně druhé je respekt k základnímu církevnímu řádu, směřující k zapojení charismatických darů do života všeobecné i místní církve, a proto se má předcházet tomu, aby se nové charismatické uskupení formovalo paralelně k životu církve bez strukturovaného vztahu k hierarchickým darům – uzavírá dokument Kongregace pro nauku víry.

Název listu Iuvenescit Ecclesia se odvolává k Duchu svatému, který církev omlazuje, dává jí nové síly, a spolu s ní obrozuje také všechny lidi, vztahy a místa, která se mu otevřou – vysvětloval kardinál Müller při dnešní tiskové konferenci. Nebývalý rozvoj nových společenství komunit a dalších typů uskupení po Druhém vatikánském koncilu si žádá také reflexi nad charismaty v církvi:

„Předložený text dospěl ke své definitivní podobě po mnoha letech práce – studia s ním spojená byla zahájena už v roce 2000 – a má být součástí těchto úvah nad charismaty jako autoritativní moment vyznačující některé základní směrnice, které posunují tyto úvahy správným a příslušným směrem. (...) Text se soustředí na základní teologickou problematiku a nechce příliš zacházet do četných pastoračních a praktických otázek, které často vyvstávají. Chce naopak představit ucelený pohled a nabídnout zároveň základní kritéria přístupu k těmto otázkám a zejména napomoci „v rozlišování nových církevních uskupení“ v souvislosti s jejich „církevním uznáním.“

Mezi základní body dokumentu patří výroky o stejné nezbytnosti hierarchických a charismatických darů, zdůraznil kardinál Müller:

„Tato stejná nezbytnost je v posledku zakořeněna v nedílném vztahu mezi Vtěleným Božským Logem a Duchem Svatým a dosvědčuje, v téže perspektivě zjevené v Božích plánech, že je nepřijatelné stavět do protikladu „církev ducha“ a „církev jako instituci“, protože hierarchické a charismatické dary jsou implicitně a navzájem vždycky přítomny jedny v druhých a mají k sobě vzájemný, byť hierarchický vztah.“ řekl kardinál Müller při dnešní prezentaci listu Kongregace pro nauku víry.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.