Nelíbí se mi, když se mluví o genocidě křesťanů - řekl papež a vysvětlil proč

19.6.2016 

V sobotu odpoledne (18.6.) navštívil papež římské sídlo Nadace Svaté Rodiny Nazaretské zvané rovněž Vila Nazaret u příležitosti 70. výročí jejího založení. Jde o veřejně prospěšné dílo založené po druhé světové válce o. Domenicem Tardinim, pozdějším kardinálem, jako útulek pro osiřelou mládež. Dnes slouží jako kolej pro vysokoškolské studenty, kterých je přibližně 250. Nabízí jim nejen přístřeší, ale i křesťanskou formaci. Nadace kardinála Domenica Tardiniho, která dílo spravuje, má po celém městě víc poboček, ale papež navštívil její původní sídlo, tedy vilu Nazaret na ulici Domenica Tardiniho č.p.35.

Zde jej přivítali v sobotu v podvečer kardinál Achille Silvestrini a arcibiskup Claudio Maria Celli. Přítomni byli bývalí i nynější studenti této koleje. Římský biskup nejprve ve zdejší kapli předsedal bohoslužbě slova, při níž komentoval evangelium o milosrdném Samaritánovi, a potom na setkání se studenty dlouze spatra odpovídal na jejich otázky.

Ve spontánním proudu názorů na nejrozmanitější témata církevního a světového dění papež mimo jiné poznamenal:

Nemám rád a chtěl bych to říci jasně, nelíbí se mi, když se mluví o genocidě křesťanů například na Blízkém východě. To je redukcionismus. Pravdou je, že jde o pronásledování, které křesťany přivádí k věrnosti a koherenci vlastní víry. Nedopouštějme se tohoto sociologického redukcionismu ve vztahu k tomu, co je tajemstvím víry, totiž mučednictví.

Krvavé mučednictví ovšem není jediný způsob, jak dosvědčovat Krista, řekl dále papež František. „Existuje i mlčenlivé každodenní mučednictví jako mučednictví poctivosti ve světě, který se stal »úplatkářským rájem« anebo mučednictví nemluvnosti v pokušení ke klevetám; mučednictví v trpělivosti, při výchově dětí, mučednictví věrnosti v lásce.“

Křesťanská důslednost se zakládá na uznání, že jsme hříšníci, kteří jsou Kristem uzdraveni nebo uzdravováni – řekl dále papež v odpovědi na otázku, zda se někdy on sám ocitl v krizi víry.

Křesťan, který to nikdy nezažil, a jeho víra nikdy neprošla krizí, je o něco ochuzen. Je křesťanem, který se spokojil s určitým zesvětštěním a tak se ubírá životem. [...] Dnes se musíme hodně snažit, abychom rozpoznali svaté od těch, kteří se jenom dělají svatými. Je mnoho nalíčených křesťanů, kteří nejsou křesťany proto, že neznají nezištnost.

Řečí Boha je nezištnost – pokračoval papež v odpovědi na jinou otázkou. „Jsme povoláni osvojit si tuto řeč ve světě ovládaném logikou do ut des (volněji „něco za něco“). Individualismus a hedonismus vedou k vážným lidským nespravedlnostem.

Válka je podnikání, které v této chvíli nejvíce vydělává. Červený kříž nedokáže doručit humanitární pomoc. Zbraně však dojdou vždycky. Žádné celní opatření je nezastaví. [...] Dnes existuje ekonomie, která zabíjí. V jejím středu není člověk, muž či žena, nýbrž bůžek peněz, který zabíjí. Ráno lze nalézt mrtvého bezdomovce na piazza Risorgimento (vedle Vatikánu - pozn.překl.), ale ve zpravodajství se to neobjeví. Když ale na burze v Tokiu, New Yorku či Stuttgartu poklesne kurs o dva či tři stupně, je to mezinárodní tragédie. Jsme otroci systému, který zabíjí. Otroky i oběťmi.

Téměř hodinu a půl odpovídal papež na otázky mladých v římské vile Nazaret, koleji určené ekonomicky znevýhodněným studentům, a v závěru s úsměvem poznamenal:

Děkuji vám za trpělivost, kterou jste měli s tímto poněkud postním kázáním. Děkuji za vaše svědectví a prosím vás, modlete se za mne, protože tato práce není snadná. Modlete se za mne.

A po požehnání ještě jednou svoji prosbu o modlitbu zopakoval.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.