Demontáž křesťanské morálky ve jménu pietismu

14.7.2016 

Třetí část eseje Kazuistika proti zjevené pravdě

Diskuse, které proběhly na mimořádné biskupské synodě o rodině vyjevily odhodlání, se kterým skupina pastýřů a teologů neváhá podkopávat věroučnou soudržnost církve. Tato skupina funguje na způsob strany, která je mocná, mezinárodní, bohatá, organizovaná a disciplinovaná. Aktivní členové této strany mají snadný přístup do médií, kde vystupují nejenom anonymně. Působí za podpory některých vysokých církevních představitelů. Hlavní cílem těchto aktivistů je křesťanská morálka, které vytýkají přísnost neslučitelnou s „hodnotami“ naší doby.
Je prý třeba hledat cestu, která učiní církev líbivou a smiří její nauku s lidskými vášněmi. Řešení, která navrhují neokazuisté, začínají zpochybněním základní morálky a zastíněním světla přirozeného rozumu. Opěrné body křesťanské morálky v Písmu a v Ježíšově učení jsou vychylovány ze svého původního smyslu. Pokyny rozumu jsou vždycky považovány za diskutabilní: probabilismus se stává povinností. Primát musí být přiznán těm, kdo mají dostatek moci vnucovat svoji vůli druhým. Neváhají se spřáhnout i s nevěřícími (srov. 2 Kor. 6,14).

Tato voluntaristická morálka má být dostatečně široká, aby mohla sloužit politické moci, státu, vysokému finančnictví a právu atd. Konkrétně je třeba se zalíbit leaderům, zkorumpovaným politikům, přeborníkům na daňové úniky, lichvářům, potratářům, průmyslovým výrobců farmak, advokátům ochotným hájit ty nejméně obhajitelné případy, agronomům zbohatlým na transgenické produkci atd. Nová morálka se tak pokoutně šíří v médiích, rodinách, školách, univerzitách, nemocnicích a soudech.

Zformovala se určitá pospolitost, která odmítá hledat pravdu, ale je velmi aktivní všude, kde se ovliňují lidská svědomí: vrahů, které lze chlácholit, podvodníků, které lze osvobozovat, a boháčů, kterým se lze zavděčit. Díky této síti budou moci neokazuisté vykonávat svoji kontrolu nad chodem církve, ovlivňovat volbu kandidátů do nejvyšších církevních úřadů a uzavírat spojenectví, která vydají všanc samotnou existenci církve.

Směrem k náboženství pietismu?
1. Na kazuistech nejvíce zneklidňuje jejich nezájem o pravdu. Nacházíme u nich relativismus anebo také skepticismus, podle něhož se morální jednání musí řídit tou nejpravděpodobnější normou. A je třeba volit takovou normu, která za daných okolností nejvíce lahodí dotyčnému člověku, duchovnímu vůdci a publiku. Platí to pro komunitu i pro jednotlivce. Všichni mají přijímat rozhodnutí nikoli ve vztahu k pravdě, ale ve vztahu k okolnostem. Nejlepší zákony jsou ty, které se líbí nejvíce a největšímu počtu lidí. Jsme tak svědky expanze pietismu anebo individualistického utilitarilismu, takže starost o zalíbení se druhým už nedusí starost o potěšení nás samých.

2. Za účelem líbivosti musí kazuisté jít s módou a být pozorní k novotám. Církevní otcové a velcí teologové dob minulých i nedávných se prý do dnešní církve nehodí, jsou překonaní. Církevní tradice se podle kazuistů musí filtrovat a v zásadních otázkách má být ponechána stranou. My víme – ujišťují kazuisté – co, má dnes dělat církev, aby se zalíbila světu (srov. Jan 9). Touha zalíbit se směřuje především k vítězům. O ně musí pečovat nová sociální a politická morálka. Jejich životní úroveň je třeba chránit nebo zvýšit; musí být zachováno jejich postavení. Chudí, kteří nemají stejnou světskou váhu, jsou na tom hůře. Zajisté je třeba se líbit také chudým, ale je nezbytné připustit, že jsou méně „zajímaví“ než ti vlivní. Celý svět zvítězit nemůže! Morálka kazuistů je tak vlastně gnózi, která se destiluje v určitých sektorech, takřka esoterickým věděním, které je určeno menšině těch, kteří ani v nejmenším necítí potřebu být spaseni Ježíšovým křížem. Zřídka kdy dosahoval pelagianismus takového rozmachu.

3. Tradiční morálka církve vždycky uznávala, že existují objektivně špatné skutky. Tato morální teologie odedávna uznává také význam okolností. To znamená, že kvalifikace skutku musí zvažovat okolnosti, za kterých byl učiněn, jakož i stupně odpovědnosti. Moralisté to označují termínen přičítatelnost. Dnešní kazuisté postupují podobně jako jejich předchůdci: minimalizují význam tradiční morálky a neúměrně rozšiřují význam okolností. Vzápětí pak pobízejí svědomí, aby se nechalo vést touhou po potěšení. Jak lze konstatovat v médiích, kazuisté jsou často fascinováni odcházejícím světem. Příliš často zapomínají, že s Ježíšem již začal nový svět. Připomeňme ústřední bod lidských dějin: „Co dříve bylo, pominulo. Všechno tvořím nové“ (Zj 21,4-5). A slyšme také svatého Pavla: „Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý“ (Ef 4,22-23).

4. Působení dnešních kazuistů nezasazuje rány pouze morálnímu učení církve. Zasahuje také veškerou dogmatickou teologii a zejména otázku církevního učitelského úřadu. Na ten se často poukazuje příliš málo. Jednota církve je ohrožována tam, kde se nezřídka demagogicky plánuje decentrace široce inspirovaná luteránskou reformací. Více se posiluje závislost na světských knížatech nežli jednota kolem Dobrého Pastýře! Svatost církve je ohrožována tam, kde kazuisté zneužívají slabosti lidí a káží snadnou zbožnost, která napamatuje na Kříž. Katolicita je ohrožována tam, kde si církev zahrává s Babylonským projektem a podceňuje seslání Ducha svatého, dar jazyků. Copak právě Duch není Tím, kdo shromažďuje různosti těch, které spojuje stejná víra v Boží Syna Ježíše? Apoštolskost církve je ohrožena tam, kde se ve jménu špatně chápané exempce nějaké komunity, „strany“ vydělují z biskupské pravomoci a dovolávají se přímo papeže. Mnozí neokazuisté jsou exemptní. Jak nepřipustit, že takováto exempce oslabuje celý biskupský sbor?

Michel Schooyans je emeritní profesor lovaňské univerzity, člen Papežské akademie sociálních věd, Papežské akademie Pro život a poradce Papežské rady pro rodinu.

Z internetového deníku La Nuova Bussola Quotidiana 19. června 2016
přeložil Milan Glaser

Michel Schooyans

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.