Jediná cesta, která vítězí nad hříchem, zlem a smrtí

29.7.2016 

Promluva papeže při pobožnosti Křížové cesty, Błonia - Krakov

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst,
měl jsem žízeň, a dali jste mi napít;
byl jsem na cestě a ujali jste mě,
byl jsem nahý, a oblékli jste mě,
byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.
“ (Mt 25,35-36).

Tato Ježíšova slova jsou odpovědí na otázku, která v našich myslích a srdcích zní nezřídka: „Kde je Bůh?“. Kde je Bůh, je-li ve světě zlo, existují-li hladoví, žíznící, bezdomovci, uprchlíci a utečenci? Kde je Bůh, když nevinní lidé umírají násilím, terorismem a válkami? Kde je Bůh, když nelítostné choroby lámou životní a citové vazby? Nebo když jsou děti zneužívány a ponižovány a trpí vážnými patologiemi? Kde je Bůh ve vztahu k těm, kdo strádají na duši a trápí je pochybnosti? Existují otázky, na které lidské odpovědi neexistují. Můžeme jenom hledět na Ježíše a ptát se Jej. A Ježíšova odpověď zní: „Bůh je v nich“. Ježíš je v nich, trpí v nich a je s každým hluboce sjednocen. Je s nimi sjednocen natolik, že tvoří takřka „jedno tělo“.

Ježíš sám se rozhodl sjednotit se s těmito našimi bratry a sestrami zkoušenými bolestí a úzkostmi a vydal se bolestnou cestou na Kalvárii. Zemřel na kříži, odevzdává se do rukou Otce a s oddanou láskou nese na sobě a v sobě morální a duchovní rány celého lidstva. Objetím dřeva kříže Ježíš objímá nahotu a hlad, žízeň a samotu, bolest a smrt mužů a žen všech dob. Tento večer Ježíš a my spolu s ním objímáme s obzvláštní láskou naše syrské bratry prchající před válkou. Srdečně je zdravíme a s bratrskými sympatiemi přijímáme.

Rozjímáním Křížové cesty jsme objevovali smysluplnost připodobnění se Jemu za pomoci čtrnácti skutků milosrdenství. Ony nám pomáhají otevřít se Božímu milosrdenství, prosit o milost chápat, že bez milosrdenství člověk nemůže nic, bez milosrdenství já, ty a my všichni nemůžeme dělat nic. Podívejme se nejprve na sedm skutků tělesného milosrdenství: dát najíst hladovému, dát napít žíznivému, obléci neoděného, poskytnout přístřeší pocestnému, navštěvovat nemocné a vězněné, pohřbívat mrtvé. Zadarmo jsme dostali, zadarmo dávejme. Jsme povoláni sloužit ukřižovanému Ježíši v každém člověku, který je odsunut na okraj, dotknout se Jeho požehnaného těla v tom, kdo je odepsaný, má hlad, žízeň, je neoděn, vězněn, nemocen, nezaměstnán, pronásledován, je uprchlíkem a migrantem. Tam nacházíme našeho Boha, tam se dotýkáme Pána. Řekl nám to sám Ježíš, když vysvětloval, podle jakého „protokolu“ budeme souzeni, a že cokoli činíme tomu nejmenšímu z našich bratří, činíme Jemu (srov. Mt 25,31-46).

Po skutcích tělesného milosrdenství následují skutky duchovního milosrdenství: radit váhajícím, učit nevědomé, napomínat hříšníky, potěšovat zarmoucené, odpouštět urážky, trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i zemřelé. Postoj k marginalizovanému, který je zraněn na těle, a postoj k hříšníkovi, který je raněn na duši, vyjevuje věrohodnost nás křesťanů.

Lidstvo dnes potřebuje muže a ženy a zejména mladé jako jste vy, kteří nechtějí žít svůj život polovičatě, nýbrž mladé lidi, kteří jsou připraveni vydat svůj život v nezištné službě nejchudším a nejslabším bratřím, v následování Krista, který sám sebe daroval pro naši spásu. Na zlo, utrpení a hřích může Ježíšův učedník odpovědět jedině sebedarováním, včetně darování vlastního života podle Kristova vzoru – takový je postoj služby. Pokud někdo, kdo se nazývá křesťanem, nežije, aby sloužil, pak neslouží životu. A svým životem zapírá Ježíše Krista.

Tento večer, drazí mladí, vás Pán zve, abyste se stali protagonisty ve službě; chce z vás učinit konkrétní odpověď na potřeby a utrpení lidstva; chce, abyste byli znamením Jeho milosrdné lásky pro naši dobu! Ke splnění tohoto poslání vám ukazuje cestu osobního závazku a sebeobětování – je to cesta kříže. Cesta kříže je cestou štěstí z následování Krista až na dno v často dramatických okolnostech každodenního života; je to cesta, která se neobává neúspěchů, marginalizace či samoty, protože dává lidskému srdci Ježíšovu plnost. Cesta kříže je cestou života a Božího stylu, kterým Ježíš umožňuje kráčet po stezkách občas rozdělené, nespravedlivé a zkažené společnosti.

Cesta kříže není nějaký sadomasochistický zvyk. Cesta kříže je jediná, která vítězí nad hříchem, zlem a smrtí, poněvadž ústí do zářivé radosti Kristova vzkříšení a otevírá obzory nového a plného života. Je to cesta naděje a budoucnosti. Kdo se jí ubírá velkodušně a s vírou, dává lidstvu naději a budoucnost. A já bych rád, abyste byli rozsévači naděje.

Drazí mladí, onoho Velkého pátku se mnozí učedníci vrátili domů zarmouceni, jiní raději odešli na venkov, aby zapomněli na kříž. Zeptám se vás na něco a je na každém z vás, abyste si na tu otázku odpověděli v tichu svého vlastního srdce: Jak se chcete dnes večer vrátit do svých domovů a míst svého pobytu? Jak se chcete vrátit dnes večer, abyste se setkali se sebou? Svět na nás hledí a je na každém z vás, abyste se s touto otázkou vyrovnali.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.