Rádio Vaticana

Petrův nástupce v Porciunkuli

4.8.2016

Papež František se dnes odpoledne vrátil do Assisi, aby propojil dvě dějinné události – osmisté výročí vyhlášení plnomocných odpustků z Porciunkule a Svatý rok milosrdenství, který vyhlásil ve všeobecné církvi. Krátká, zhruba čtyřhodinová pastorační cesta začala ve tři hodiny na vatikánském heliportu, odkud papež odletěl na sportovní stadion v Assisi. Na místě jej sice přivítali představitelé místní církve a státní správy, avšak přijetí se obešlo bez oficiálních promluv vzhledem k soukromé povaze návštěvy. Papežská kolona ihned po příletu zamířila k bazilice Panny Marie Andělské, před níž Svatého otce očekávalo několik tisíc poutníků a také typické květinové obrazy umbrijského města Spello. Rovněž uvnitř baziliky pozdravil římský biskup zástupy věřících a prošel Svatou branou malého kostelíka – Porciunkule – kterou před osmi sty lety jeho jmenovec otevřel všem poutníkům.

Prameny vyprávějí, že jedné noci roku 1216 se František modlil v Porciunkuli, když tu náhle spatřil proud světla a nad oltářem se mu ukázal Kristus se svou Matkou, obklopeni zástupy andělů. Tázali se ho, co si přeje pro spásu duší. František na to odpověděl: „Prosím, aby se všem, kdo kajícně a po zpovědi přijdou navštívit tento kostel, dostalo velkého a velkorysého odpuštění a úplného prominutí všech vin.“ Uslyšel na to slova souhlasu, avšak pod podmínkou, že požádá papeže o vyhlášení těchto odpustků. Honorius III. žádost vyslyšel a 2. srpna roku 1216 za přítomnosti sedmi umbrijských biskupů František před shromážděním lidu pronesl slavnou větu: „Bratři moji, chci vás všechny poslat do Ráje!“

Po dlouhé chvíli osobní modlitby nastal veřejný okamžik – Petrův nástupce rozjímal nad evangeliem (Mt18,21-35), které podává Petrův dialog s Ježíšem, uvozený apoštolovou otázkou: “Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší”?

“V tomto Svatém roce milosrdenství je ještě zjevnější, jak může cesta odpuštění skutečně obnovit církev a svět. Nabízet dnešnímu světu svědectví o milosrdenství je úkol, kterému se nikdo nesmí vyhýbat. Svět potřebuje odpuštění – příliš mnoho lidí se uzavřelo v zášti a chová nenávist, protože nejsou schopni odpustit. Ničí tak vlastní život i životy druhých lidí namísto toho, aby nalezli radost v klidu a pokoji. Prosme o přímluvu sv. Františka, abychom nikdy nepřestávali být pokorným znamením odpuštění a nástrojem milosrdenství.

Nyní se v tichu pomodleme tak, jak to každý cítí. Zvu řeholníky, biskupy a kněze, aby teď odešli do zpovědnic a byli k dispozici ke smíření, já to také udělám. Prospěje nám, když dnes všichni společně přijmeme odpuštění.”

Doplnil Svatý otec spontánně a dostál slovu – oblékl fialovou štolu a usedl do jedné zpovědnice, čímž vnesl změnu do původního programu. Zhruba za hodinu vyzpovídal celkem 19 lidí – čtyři skauty, dva kněze, jednoho františkánského bratra, jednu starou paní na invalidním vozíku a dále dobrovolníky. Papež potom pozdravil řeholníky a místní biskupy, ale také imáma z Perugie. Nakonec se odebral na ošetřovnu blízkého františkánského kláštera, kde pobývá asi deset řeholníků.

Před odletem do Vatikánu Svatý otec ještě pozdravil věřící shromážděné před bazilikou Panny Marie Andělské.

”Děkuji za přijetí a prosím Pána, aby vám žehnal. Děkuji za vaši touhu být nablízku. Dbejte na to, abyste neustále odpouštěli. Neustále! Odpouštějte ze srdce a pokud je to možné, přibližte se k danému člověku, ale hlavně odpouštějte. Pokud totiž odpustíme, Pán nám odpustí – a my všichni potřebujeme odpuštění….Je tu snad někdo, kdo ho nepotřebuje? Ať zvedne ruku?...Všichni ho potřebujeme. Pomodleme se nyní k Panně Marii a pak vám požehnám. (Zdrávas Maria. Požehnání.) A prosím, modlete se za mne! Nashledanou!”

Loučil se Petrův nástupce v závěru několikahodinové návštěvy Assisi.

Plné znění papežovy meditace je ZDE.

Jana Gruberová