Rádio Vaticana

Církev v Aleppu pomáhá nejchudším lidem

6.8.2016

Zatímco pokračují tuhé boje řádné syrské armády a kriminálních ozbrojených skupin o někdejší kvetoucí metropoli Aleppo, mnozí civilisté se utíkají do místních klášterů a kostelů. Vatikánskému rozhlasu telefonoval o. Firas Lutfi, farní vikář aleppské františkánské koleje.

“V Aleppu je dnes znovu slyšet ostřelování a bombardování. Řádná syrská armáda se svými spojenci obstoupila město, aby zastavila ofenzívu džihádistů. Na jediné přístupové cestě do města se střílí a lidem je povolen vstup jen na vlastní nebezpečí. Aleppané mají opravdu strach. Věřte mi, že v těchto dnech ani nedokážu chodit po ulicích, protože když slyším svist granátů, běhá mi mráz po zádech a mám strach o lidi, kteří jsou v našem klášteře.“

Myslíte si, že jsou tam ve větším bezpečí?

“Myslím, že ano. Kdybych teď měl v ruce telekameru, namířil bych ji ven z okna, u kterého stojím. Je tam asi padesát mladých lidí a hrají košíkovou. Slyšíme střelbu, ale zároveň je dojemné, když se dívám na tyto mladé, jejich radost, životní sílu a naději v opravdu lepší budoucnost. Náš klášter, který patří do františkánské kustodie Svaté země, nyní hostí stovky lidí. Jsou tu hlavně děti, které si jinde nemohou hrát. Mám o ně a vůbec o všechny lidi, které hostíme, obrovský strach…“

Co církev dělá v této atmosféře hrůzy a strachu?

“Jsme v kontaktu s nejchudšími lidmi, protože jako jediní zůstali ve městě. Majetnější obyvatelé si sbalili kufry hned v prvních měsících války, tedy před pěti lety. V Aleppu nyní zůstali ti nejchudší, kterým se snažíme vyjít vstříc. Dáváme jim potraviny a vodu, dali jsme v našem klášteře vyhloubit studnu, abychom mohli pokrýt potřebu pitné vody. Otevřeli jsme protory, kde lidi přijímáme a poskytujeme jim duchovní a psychologické doprovázení. Aleppané potřebují, aby je někdo vyslechl, a v bratřích, řeholnících, zasvěcených osobách nacházejí ono mateřské anebo otcovské přijetí, které je teď tak užitečné. Myslím, že Pán nás neopustí, pokud najdeme jen trochu útěchy a síly jít dál. Pán je tu s námi a dodává nám naději, která nám pomáhá vydržet a doufat ve vzkříšení po dlouhém čase utrpení a smrti.“

Uzavírá pro naše mikrofony syrský františkán, o. Firas Lutfi.

Jana Gruberová