Od dob sv. Františka z Assisi asi nikdo nedosáhl takového věhlasu jako Matka Tereza

1.9.2016 

V okolí Vatikánu jsou v plném proudu přípravy na nedělní kanonizaci bl. Matky Terezy z Kalkaty. Netřeba ji představovat, za svatou byla považována už za života. Zakladatelka kongregace misionářek milosrdné lásky věnovala svůj život službě nejubožejším z ubohým, nemocným, umírajícím a vyděděným. Za své dílo obdržela celou řadu ocenění, včetně Nobelovy ceny míru v roce 1979. Matka Tereza zemřela 5. září 1997 ve věku 87 let. O pouhých šest let později, v roce 2003 ji blahořečil papež Jan Pavel II.
„Byla velice obdarovaná po lidské stránce. Byla velmi inteligentní, praktická, rozená učitelka a organizátorka. Uměla zpívat, měla krásný hlas, hrála na hudební nástroje, psala poezii. Měla mnoho darů,“ říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas O. Brian Kolodiejchuk (foto), postulátor kanonizačního procesu Matky Terezy z Kalkaty:

„Sestry, které se připojily ke kongregaci, byly často zkušené lékařky, zdravotnice či ženy jiných povolání. V komunitě však žily stejně prostě jako všechny ostatní sestry – a jako Matka Tereza samotná. Hloubku své svatosti skrývala za vnější prostotu života i slov.“

„Pokud se někdy stanu svatou, budu jistě světicí temnoty,“ řekla kdysi Matka Tereza. Popsala také, že v dlouhou dobu pociťovala „nepřítomnost nebe“. O. Brian k tomu vysvětluje:

„Myslím si, že jde o „misijní plán“ Matky Terezy, ve kterém naznačuje, co bude dělat, až – jak říkávala – „půjde domů k Bohu“. Z dopisů, které jsme objevili po její smrti, když jsme začali shromažďovat dokumenty, a které byly publikovány („Mother Teresa, Come Be My Light: The Pirvate Writings of the Saint of Calcutta“, česky: Matka Tereza, Pojď, buď Mým světlem, Soukromá korespondence světice z Kalkaty, Karmelitánské nakladatelství 2008.) jsme zjistili - k našemu překvapení, ne-li přímo šoku, který zasáhl všechny, včetně sester Matce Tereze nejbližších – že její vnitřní zkušenost byla poznamenána čímsi, co ona sama nazývala „Temnotou“ a že byla ženou vášnivě zamilovanou do Ježíše.“

Šok to byl o to větší, že Matka Tereza oplývala zdánlivě nekonečnou energií a organizačními schopnostmi, takže všichni kolem věřili, že žije s vědomím útěšné Ježíšovy lásky k ní. Její dopisy však odhalují, že se cítila Ježíšem nemilovaná a nechtěná, poznamenává o. Brian.

„Pociťuje, že nemůže milovat Ježíše tak, jak by ho chtěla milovat, protože On nikdy nemůže být milován první – což je troufalé konstatování, bereme-li ho vážně. Víme, že Matka Tereza byla nablízku chudým, těm kdo jsou v materiální nouzi. Ale díky tomuto prožitku „nelásky“ se solidarizovala i s těmi, kdo strádají duchovně. Proto její slova o„nepřítomnosti nebe“ považuji za misijní program do budoucnosti – chce se přimlouvat za ty, kdo procházejí temnotou.
Když jsem četl některé části korespondence v matčině domě v Kalkatě sestrám, které ji dobře znaly – plakaly. Náhle si totiž uvědomily, jak mnoho trpěla.
Některé z listů, které ji nejvíce obnažují, byly odresovány přímo Ježíši. Popisuje v nich své mučivé pochybnosti o síle své víry a Ježíšově lásce k ní. Píše například: „Jsem ochotná prožívat to po celou věčnost, pokud tě to těší nebo pokud z toho mohou mít ostatní užitek“. Její velkodušnost a duchovní velikost je obrovská: „Chci tišit tvoji žízeň každou kapkou krve, kterou ve mě najdeš.“ Proto sestry v matčině domě plakaly, když to slyšely. Není-li toto láska k Bohu, pak nevím, co to je.“

- říká postulátor kanonizačního procesu Matky Terezy, o. Brian Kolodiejchuk. Na dotaz, jak by asi Matka Tereza reagovala, kdyby věděla, že bude skutečně prohlášena za svatou, odpovídá:

„Myslím si, že byla nevinná a čistá, ale nebyla hloupá ani naivní. Takže se domnívám, že si to nějak uvědomovala.... Na jedné tiskové konferenci se jí novináři zeptali: „Matko Terezo, co si myslíte o tom, že vás lidé považují za živou světici?“ A ona na to odpověděla: „Nemělo by vás překvapovat, že ve mně vidíte Ježíše, protože být svatý je povinnost pro nás pro všechny.
Myslím si tedy, že si nějak uvědomovala, že bude svatořečená, ale zároveň mimořádně vynikala v pokoře. Byla jednou z nejobdivovanějších žen 20. století – a nejen v církvi. Od dob sv. Františka z Assisi snad nikdo neměl takový ohlas mimo církev. Samozřejmě máme i jiné velké světce, ale kdo z nich měl takový ohlas? Pronikl i do kultury: ve filmech a knihách najdete, jak někdo říká: „Copak si myslíš, že jsem Matka Tereza?“ V tomto smyslu je Matka Tereza identifikována s dobrotou, vlídností, milosrdnou láskou...“

Ani celosvětový věhlas by však ke svatořečení nestačil. Kanonizační proces požaduje potvrzení z nebes formou prokázaného zázraku. Přímluvě Matky Terezy se přičítá zázračné uzdravní, ke kterému došlo v roce 2008 v Brazílii. Marcilio Haddad Andrino měl diagnostikovanou bakteriální infekci v mozku, která působila hydrocefalus. Spolu se svou ženou Fernandou se začali v září modlit za uzdravení:

Modlila se také 9. prosince, když Marcilio trpěl nesmírnou bolestí způsobenou tlakem vody na mozek a následně upadl do komatu. V podstatě lze říci, že umíral. Jeden z lékařů chtěl přistoupit k operaci a zavést drenáž, ale nebylo to možné kvůli komplikaci, které se obával anestesiolog. Kolem šesté hodiny odpoledne byl Marcilio v hlubokém bezvědomí na operačním sále a lékař vyšel ven, zavolat nějakého dalšího specialistu. Když se po půlhodině vrátil Marcilio se náhle probral, necítil žádnou bolest, rozhlížel se po místnosti a ptal se, proč tam je. Po celou tu dobu se jeho žena intenzívně modlila.
Neurochirurgové, kteří případ zkoumali potvrdili, že tento vývoj je nevysvětlitelný. A lékař, který o Marcilia pečoval uvedl, že ze třiceti pacientů, které viděl v tomto stavu, je jediný, kdo přežil.

K tomuto zázraku se druží ještě další, „vedlejší“ – říká o. Brian. Marcilio a jeho žena, kteří podle lékařů nemohli mít děti, zjistili, že Fernanda je těhotná a dnes mají dvě děti.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.