Rádio Vaticana

Beatifikace na ostrově Sardinie

19.9.2016

Severosardinská provincie Sassari se v sobotu stala dějištěm beatifikace matky sedmi dětí a františkánské terciářky Elisabetty Sanny, která žila na přelomu 18. a 19. století. V jednom z nejznámějších románských ostrovních kostelů – bazilice Nejsvětější Trojice v Saccargia – slavil beatifikační liturgii prefekt Kongregace pro svatořečení (foto), kard. Angelo Amato:

„Elisabetta se narodila 23. dubna 1788 v obci Codrongianos a v sedmi letech se stala obětí neštovicové epidemie, jejímž následkem nemohla pozdvihnout paže, aby se mohla umýt nebo učesat. Ačkoli cítila povolání k řeholnímu životu, vyhověla rodičům, provdala se a porodila sedm dětí. Po manželově smrti se jim nadále věnovala a spravovala majetek zámožné rodiny. Ve třiačtyřiceti letech se vydala na pouť do Svaté země, nedostala však vízum, a proto zůstala v Římě. Lékaři jí nedoporučili návrat do vlasti kvůli vážnému onemocnění srdce. V Římě žila 25 let, navštěvovala chudé a nemocné, pracovala a modlila se. Z hlediska dnešní mentality překvapí toto oddálení od vlastní rodiny, avšak blahoslavená o dětech dostávala uklidňující zprávy od svého bratra, kněze dona Antonia Luigiho, v jehož domě vyrůstaly. Její římský pobyt nebyl svévolným činem, nýbrž plodem vážně zamýšleného a protrpěného povolání, které schvalovali moudří a rozvážní duchovní rádci. Svatý Vincenc Pallotti ji těšil slovy: „Odvahu, dcero, vaše rodina vás nepotřebuje, a přesto nad ní bude celá ves žasnout a závidět jí.“ Blahoslavená tak dospěla k duševní vyrovnanosti a plně se zasvětila Bohu, jak k tomu byla už od dětství volána.“

Seznam světců, kteří vzali doslova Ježíšovu výzvu o bezpodmínečném následování (Lk 14,26), je přitom podstatně delší, dodává kardinál Amato.

„Připomněl bych například francouzskou voršilku Marii od Vtělení, vlastním jménem Guyartovou, kterou papež František svatořečil před dvěma lety. Ovdověla v mladém věku, syna Claudia svěřila do péče jezuitské koleje a sama vstoupila do řehole. Ačkoli dítě zpočátku plakalo a prosilo o návrat k mamince, nezanechalo to na jeho růstu žádné psychologické následky. Později se stal benediktinským mnichem a horlivým obdivovatelem své matky, která mezitím odešla do misií v Kanadě. Totéž lze říci o svaté Janě Františce de Chantal, která ovdověla v 29 letech a později opustila rodinu, aby založila visitantky. Vypráví se, že překročila tělo svého čtrnáctiletého syna, který se položil přes práh a prosil matku, aby neodcházela.“

Vraťme se k nové blahoslavené Elisabettě Sanně – jaký byl její římský apoštolát?

„Byla ženou každodenní eucharistické adorace. Tato duchovní horlivost se pak projevovala v lásce k bližnímu, radě a službě. V Římě byla známá svou ochotou vůči lidem každého stavu, smiřováním rodin a manželství. Podle jednoho životopisce měla zvláštní milost pro čtvrtý skutek duchovního milosrdenství: těšit. Po rozmluvě s ní se k lidem navracel pokoj a klid. Její život byl trvalým praktikováním skutků duchovního i tělesného milosrdenství, navzdory zdravotním potížím. Almužny, které dostávala, předávala dál, zejména na díla sv. Vincence Pallottiho. Světec říkával, že největšími dobrodinci jeho Společnosti byla jedna chudá žena a kardinál Luigi Lambruschini. Když Elisabetta roku 1857 zemřela ve svém nuzném příbytku poblíž Vatikánské baziliky, lidé si šeptali, že odešla světice – žena, která se stále modlila v chrámu sv. Petra.“

Novou blahoslavenou původem z ostrova Sardinie přiblížil prefekt Kongregace pro svatořečení.

Jana Gruberová