Rádio Vaticana

Papež: Když Bůh odpustil mně, proč bych neměl odpustit druhým?

21.9.2016

Na Svatopetrské náměstí přišlo dnes po ránu přibližně 30 tisíc lidí, aby se účastnili pravidelné generální audience. Nemocní a tělesně postižení byli kvůli hrozícímu dešti shromážděni v aule Pavla VI., odkud sledovali dění na obrazovkách a kam je papež přišel hned v úvodu pozdravit. Dnešní katecheze byla uvedena čtením z Lukášova evangelia (6,36-38), které vysvětluje, v čem spočívá, že máme být milosrdní jako Bůh Otec. Papež František mimo jiné řekl:

„Kladu si však otázku: jsou Ježíšova slova realistická? Je opravdu možné milovat jako miluje Bůh a být milosrdní jako On? Díváme-li se na dějiny spásy, vidíme, že veškeré Boží zjevení je nepřetržitou a neúnavnou láskou k lidem. Bůh je jako otec nebo jako matka milující bezednou láskou, kterou štědře zahrnuje každé stvoření. Vrcholem dějin lásky Boha k člověku je Ježíšova smrt na kříži. Je to tak obrovská láska, kterou může uskutečnit jedině Bůh. Je zřejmé, že vzhledem k této nezměrné lásce, bude naše láska vždycky nepostačující. Když po nás však Ježíš chce, abychom byli milosrdní jako Otec, nemá na mysli kvantitu! Žádá po svých učednících, aby se stali znamením, přívodem a svědky Jeho milosrdenství.
Církev nemůže nic jiného než být ve světě svátostí Božího milosrdenství k celému lidstvu v každé době. Každý křesťan je proto povolán být svědkem milosrdenství, k čemuž dochází na cestě svatosti. Pomysleme na množství světců a světic, kteří se stali milosrdnými, protože dovolili, aby jejich srdce byla naplněna božským milosrdenstvím. Ztělesnili Pánovu lásku, kterou v mnoha potřebách prokazovali trpícímu lidství. V tomto rozkvětu tolika forem milosrdné lásky je možné zahlédnout odraz milosrdné Kristovy tváře.

Milosrdenství se vyjadřuje především odpuštěním: „Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno“ (v.37). Ježíš nemíní rozvracet běh lidské spravedlnosti. Připomíná však učedníkům, že k navázání bratrských vztahů je třeba vzdát se soudů a zavrhování. Odpuštění je totiž sloupem, který drží život křesťanského společenství, protože ukazuje nezištnost, s níž nás Bůh miloval jako první. Musí křesťan odpouštět? Proč? Protože mu bylo odpuštěno! Nám všem, co jsme tady na náměstí, bylo odpuštěno. Nikdo z nás se ve svém životě neobešel bez Božího odpuštění. A protože nám bylo odpuštěno, máme odpouštět. Říkáme to každý den v modlitbě Otče náš: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ To znamená odpouštět urážky, odpouštět spoustu věcí, protože nám byla odpuštěna spousta urážek, spousta hříchů. Pak je snadné odpouštět: Když Bůh odpustil mně, proč bych neměl odpustit druhým? Jsem snad větší než Bůh?“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy katecheze je ZDE

V závěru generální audience obrátil papež pozornost k Mezinárodnímu dni Alzheimerovy choroby:

„Na dnešek připadá 23. Mezinárodní den Alzheimerovy choroby, jehož téma zní »Vzpomeň si na mne«. Vybízím všechny přítomné, aby si s Mariinou pečlivostí a jemnocitem milosrdného Ježíše připomněli ty, kdo trpí touto chorobou i jejich příbuzné, a dali jim pocítit svoji blízkost. Modleme se také za lidi, kteří jsou nablízku těmto nemocným a chápou i jejich nejméně postřehnutelné potřeby, protože na ně hledí láskyplnýma očima.“

Po společné modlitbě Otče náš Petrův nástupce všem požehnal.

Milan Glaser