6.10.2016 

Papež František přijal na audienci primase anglikánského společenství Justina Welbyho, který přijel v doprovodu představitelů sedmnácti provincií své církve oslavit do Říma 50. výročí obnovení vztahů s římskou církví. Jak připomněl papež František, plodem historického setkání bl. Pavla VI. a arcibiskupa Michaela Ramseye byl vznik Anglikánského centra v Římě, jmenování trvalého reprezentanta při Svatém stolci a zahájení teologického dialogu.

„Když přemýšlím nad pokračováním naší společné cesty, napadají mne tři slova: modlitba, svědectví a poslání.
K modlitbě: včera večer jsme slavili nešpory, dnes ráno jste se modlili zde, u hrobu apoštola Petra. Nepřestávejme společně a naléhavě prosit Pána o dar jednoty.
Svědectví: těchto 50 let setkávání a vzájemné výměny názorů, reflexe a společných textů, k nám promlouvají o křesťanech, kteří si skrze víru a ve víře vzájemně naslouchali a sdíleli čas i úsilí. Vyrostlo během nich přesvědčení, že ekumenismus není nikdy ochuzením, nýbrž bohatstvím, dozrála jistota, že co Duch zasel do druhého, sklízí při společných žních. Přijměme toto dědictví za své a pociťujme každý den povolání vydávat před světem, svědectví lásky a jednoty mezi námi, jak to žádal Ježíáš (srov. Jan 15,12; 17,21).
Poslání: všechno má svůj čas (srov. Kaz 3,1) a toto je čas, v němž nás Pán zvláštním způsobem naléhavě žádá, abychom vyšli ze sebe, ze svého prostředí a nesli jeho milosrdnou lásku tomuto světu, žíznícímu po pokoji. Pomáhejme si navzájem v kladení evangelních nároků do centra našeho poslání a v konkrétním nasazení pro ně.“

Řekl papež František v promluvě k delegaci anglikánských biskupů. Canterburský arcibiskup Justin Welby, který jako první mezi rovnými stojí v čele této církve, ve svém projevu při audienci poděkoval Františkovi za jeho příklad, který působí – jak řekl – rovněž na anglikánské společenství. Ocenil zejména jeho důraz na službu chudým, pozornost k marginalizovaným a migrantům či úsilí o potlačení moderního otrokářství.

„Vaše listy a encykliky promlouvají daleko za hranice Říma a římské církve, způsobem, který je univerzální.“

Caterburský arcibiskup mluvil o bolestech dneška od válek až po pohrdání nenarozenými a rodinou. Zdůraznil mezi nimi zejména extrémismus, obhajující nábožensky motivované násilí. Tyto skupiny - jak řekl – „se rozrůstají ve většině, ba pravděpodobně dokonce ve všech velkých světových náboženstvích“ a rychlost internetu umožňuje získávání jejich adeptů mezi naivními a ztracenými lidmi, které pak zavádí na cestu destrukce.

„Protipólem těchto hrozeb, a množství dalších, je Kristovo tělo, církev, kterou – jak bylo přislíbeno sv. Petru – brány pekelné nepřemohou. Máme mnoho důvodů k obavám, ale žádný ke strachu, protože jsme v objetí Krista, našeho Dobrého Pastýře. Ba jsme naplněni radostí a nadějí, skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
A přece svou nejednotou zarmucujeme Ducha Božího a poškozujeme všechny aspekty svého života v Kristu. Naše svědectví je narušeno, neboť nejsme vnímáni jako jeden celek a svět je proto méně schopen vidět, že Ježíš přichází od Otce. Naše bratrství je oslabeno, protože nemůže sdílet eucharistii. Naše radost v Kristu je zastíněna.“

Anglikánský primas připomněl práci Mezinárodní anglikánsko-římskokatolické komise pro jednotu a poslání, která se snaží navazovat na práci bilaterální teologické komise v praxi a vyhledává místa, kde obě církve mohou společně přinášet Krista, který je nadějí světa. Arcibiskup Welby zakončil svou řeč před papežem Františkem ujištěním, že se modlí za to, aby obě církve, spolu s dalšími křesťany, navzdory tomu, co je dělí, společně postupovaly kupředu tam, kde je to možné, a odpovídaly na Ježíšovu výzvu k odvaze.

Johana Bronková

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.