Rádio Vaticana

Když jedni velí a druzí se podřizují

28.10.2016

Petrův nástupce dnes v Klementinském sále Apoštolského paláce přijal více než dvě stovky generálních vikářů a biskupských delegátů pro zasvěcený život, kteří se do Říma sjeli na vůbec první mezinárodní kongres organizovaný příslušnou vatikánskou kongregací (pro společnosti zasvěceného života a pro společnosti apoštolského života). Papež jim připomenul, že zasvěcený život je duchovní kapitál, který přispívá „k dobru celého Kristova těla“ (Lumen gentium, 43). Povzbudil proto přítomné, aby se zvláštní péčí podporovali nová i starší charismata, stáli nablízku zasvěceným osobám a vštěpovali Božímu lidu hodnotu zasvěceného života. Řeholníkům a řeholnicím naopak připomenul, že oprávněnou autonomii a exempci nelze zaměňovat s izolováním a nezávislostí.

“Pastýři jsou povoláni respektovat mnohorozměrnost, která utváří církev a jejímž prostřednictvím se církev projevuje. Zasvěcené osoby si zase mají uvědomit, že nejsou „nedobytným majetkem“, nýbrž jedna z fazet, která se včleňuje do těla církve a je přitahována jejím středem – tedy Kristem.“

Papež dále podotkl, že Duch svatý nepřestává vanout, kam chce, a v církvi proto neustále vznikají nové instituty zasvěceného života. Pastýřům náleží, aby posoudili ryzost jejich charismatických darů, přičemž nemají podléhat přílišnému zjednodušování vzhledem k vážné zodpovědnosti, s níž je toto rozlišování spojeno.

“Pastýři si mají uvědomit, že zřízením nového institutu sice naplňují své právo, ale zároveň na sebe berou odpovědnost jménem všeobecné církve. Onen institut totiž poroste a brzy opustí hranice diecéze, v níž vznikl. Kromě toho je nutné prozíravě zvažovat povinnost příslušné formace nových kandidátů.“

Svatý otec v této souvislosti poukázal na povinné předběžné konzultace s příslušnou vatikánskou kongregací, jak to stanovil nedávným reskriptem pro zřizování diecézních institutů zasvěceného života, a přešel ke vztahům mezi biskupy a řeholníky:

“Jde o to prohloubit jejich vzájemnost – jak ze strany biskupů, tak ze strany zasvěcených osob. Nelze mluvit o reciprocitě tam, kde jedni velí a druzí se podřizují, ať už ze strachu anebo ze zvyku. Odpovědnost v tomto ohledu nesou jak pastýři, tak řeholníci. Všichni se máme stávat pontifiky, tedy staviteli mostů. Naše doba si vyžaduje společenství v úctě k různosti. Nemějme strach z rozdílnosti, která pochází z Ducha.“

Vyzýval papež a v závěru své promluvy upozornil přítomné biskupské delegáty pro zasvěcený život na jednu jeho tvář – kontemplativní sestry. Dbejte na ně s mimořádnou pozorností, naléhal Svatý otec, který ženským kompletivním řeholím věnoval nedávnou apoštolskou konstituci Vultum Dei quaerere – Hledání Boží tváře.

“Doprovázejte je s bratrským citem a nakládejte s nimi jako s dospělými ženami. Respektujte jejich kompetence a varujte se bezdůvodného vměšování. Pomáhejte jim ve všech podstatných prvcích jejich života a nezaměřujte se pouze na jediný z nich, byť jakkoli důležitý. Pokud by totiž oním prvkem byla kupříkladu klauzura anebo autonomie, mohlo by to vést k vážné nerovnováze, která by se v životě těchto sester projevila smutnými důsledky.“

Církev – jak všeobecná, tak místní, totiž velice potřebuje kontemplativní sestry, ony „pochodně, které v temné noci svítí na cestu mužům a ženám naší doby“, uzavíral papež František.

Jana Gruberová