Rádio Vaticana

Aleppo – bomby, květiny a ranní červánky

28.10.2016

„Chvíle před úsvitem“ – i takto poeticky může znít válka. Farář františkánského kostela v Aleppu, o. Ibrahim Alsabagh, dal tento název své „Kronice o válce a naději“, jejíž italský překlad (nakl. Edizioni Terra Santa) byl dnes dopoledne prezentován v Římě. „Na střeše kostela jsme našli část nevybuchlé rakety. Naplnili jsme ji květinami a při liturgii přinesli k oltáři. Posíláte nám bomby, my odpovídáme květinami“, čteme v textu, který líčí aleppské drama den po dni.

“Když jsme podávali eucharistii při nejnavštěvovanější nedělní večerní mši, dopadla na kupoli kostela raketa, která na ni byla přímo namířena. Měla způsobit masakr a nechat za sebou stovky mrtvých. Kupole však jakoby zázrakem raketu odrazila, takže dopadla na střechu, kterou zcela zničila. Vylekalo nás to, rozhořčilo, několik lidí bylo lehce zraněno, ale ihned jsme se vrátili na cestu víry a naděje.“

Katolický kostel sv. Františka leží pouhých šedesát metrů od jednoho z opěrných bodů tzv. povstalců, tedy teroristů, a denně na něj dopadají rakety, pokračuje o. Ibrahim. Z Aleppa, kdysi hrdé obchodní metropole, je mrtvé město. Před čtyřmi lety tu žily čtyři miliony obyvatel, dnes je jich možná polovina. Neexistují slova, která by mohla popsat život bez vody, elektrického proudu, za osmdesátiprocentní nezaměstnanosti a pod trvalou sprškou granátů, dodává syrský františkán.

“Nás křesťanů ubývá – všichni obyvatelé se snaží vycestovat, ale k tomu přistupuje ještě emigrace menšin, mimo jiné křesťanů. My františkáni se lidem snažíme konkrétně pomáhat, podporovat je, aby nebyli nuceni opouštět své domovy, zemi a kulturu. Jako křesťané totiž dosud věříme v naše zvláštní poslání na Blízkém východě. Chtěli bychom být nástroji lásky a pokoje, vytvářet mosty smíření mezi všemi stranami.“

„V Aleppu nebe pláče a člověku připadá vše absurdní. Naděje a tvořivost však neumírají. Všichni čekají na nový úsvit“, píše o. Ibrahim Alsabagh.

Jana Gruberová