Blahoslavený císař

2.10.2004 

Rozhovor s vnukem Karla Habsburského

Zítra, v neděli 3. října Jan Pavel II. prohlásí za blahoslaveného pět Služebníků Božích. Mezi nimi je poslední Rakousko-Uherský panovník, Karel Habsburský. Jeho osobnost nám přiblíží vnuk budoucího blahoslaveného, Lorenz Habsburský:

Kdo byl Karel Habsburský?

Karel Habsburský se narodil 17. srpna 1887 v Rakousku v Persenbeugu, nedaleko od Vídně, jako syn velkovévody Otty a princezny Marie Josefy, dcery Saského krále. Byl velkovévodou Rakouského domu a prasynovcem císaře Františka Josefa. V roce 1911 se oženil s princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou, která mu dala osm dětí. Jejich manželství bylo velice šťastné a vzájemně si byli velmi oddaní. Karel studoval ve Vídni a na Pražské universitě; poté, jak bylo v císařských rakouských rodinách zvykem, se dal na vojenskou kariéru. Jako důstojník sloužil v různých oblastech regionech monarchie: v Haliči, na rumunské frontě, na jižní frontě a v Baden-Baden byl hlavním velitelem vojska. 21. listopadu 1916, ve věku 29. let, se stal rakouským císařem a v prosinci téhož roku byl korunován na krále Maďarského. Během první světové války byl jediným státním představitelem, jež se v r. 1917 pokusil o nastolení míru. V r. 1918 se zhroutilo rakouské císařství a šest měsíců na to, v r. 1919, odjel do švýcarského exilu. Na žádost Svatého Otce Benedikta XV., se v Maďarsku, kde byl korunován králem a kde byl regentem admirál Horthy, pokusil dvakrát o obnovení vlády. Tyto pokusy však ztroskotaly, Karel byl nucen opustit svou zemi a odjet do exilu na ostrov Madeira, kde 1. dubna 1922 zemřel ve věku 35 let.

V čem se podle vás projevovala jeho spiritualita?

Sám řekl své manželce, která pak svědčila při procesu blahořečení, že smyslem jeho života bylo hledat vůli Boží a co nejdokonaleji ji naplňovat. Vzorem a mottem jeho života bylo: ?fiat voluntas tua? ? Buď vůle tvá - a to ho doprovázelo i na smrtelném lůžku. Pochopil také, že ideálem panovníka je milovat, trpět a nasadit za národy, jež mu byly svěřeny Bohem, i svůj vlastní život. Sám k sobě byl velmi přísný a byl hluboce oddán Matce Boží, P. Marii. Každá významná událost jeho života připadla vždy na den zasvěcený P. Marii. Byl také hluboce oddán Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, k němuž se obracel a uctíval jej každý den. Jeho hluboká oddanost se odrážela ve všech jeho činech, přičemž zůstal velice ?lidský?.

Jako císař proslul tím, že stál při chudých?

Ano, byl velmi ovlivněn encyklikou Lva XIII. ?Rerum Novarum?. Byl absolutně prvním státním představitelem v Evropě i na celém světě, který zřídil ministerstvo pro sociální pomoc a zdraví; naplánoval zemědělskou reformu; jako ochranu pro dělníky zavedl cenovou kontrolu; pro bohaté, kteří chtěli pracovat ve službách císaře, zavedl čestné funkce; zvýšil mzdy chudým a zavedl důchod; zřídil lidové kuchyně; ve válečném období se podílel na mnoha iniciativách proti korupci a zneužívání; zřídil fond na příděl potravin, který pomohl zhruba 5 miliónům chudým. Potrpěl si na bezúhonnost a proti korupci bojoval i mezi rodinnými příslušníky. Neexistovalo pro něj privilegované postavení: na frontu poslal i svého bratra. On sám, společně se svou rodinou, konzumoval během války příděly jako ostatní a jako voják byl velmi blízký mužům pod svým velením. Byl jediným císařem či králem, který se na frontě dostal do první linie. Proto byl velmi milován.

Zažil různé tragédie, především zhroucení Rakousko-Uherského císařství a pak exil. Jak tato období prožíval?

Přirozeně, že tenkrát bylo všechno složitější: bez jeho přičinění vypukla válka. Byl v ní vojákem a tehdejší spojenci Rakouska, Němci, chtěli dotáhnout válku až do konce, tedy ke svému vítězství. Byla to přirozeně pouhá iluze, ztratily smysl pro realitu. Němci byli proti jakýmkoliv mírovým jednáním; národnostní problém vyvstal i v samotném císařství: začaly hnutí za nezávislost a s válkou přišly i ekonomické problémy. Všechny Karlovy snahy o mír končily neúspěchem. Musel čelit různým obviněním: bylo mu vyčítáno, že je slabý, že je zrádcem Němců, protože chtěl mír, že mu pro jeho dobrotu chybí osobnost? Pak nastal konec Císařství a exil, během kterého se snažil dvakrát, na žádost Benedikta XV., obnovit vládu v Maďarsku. Tam byl později zrazen regentem, který byl kvůli svým osobním zájmům proti návratu krále. V období ?Bílého teroru? byly spáchány nesčetné vraždy a regent Horthy za ně byl částečně zodpovědný. Šířil se antisemitismus. Nic z toho by se za vlády maďarského krále nestalo. Na ostrov Madeira přišel bez ničeho, bez jakýchkoliv finančních prostředků. Všechno přijímal jako Boží dar, nechal se vést Boží prozřetelností.
Když byla císařovna Zita přijata před svými zásnubami Piem X., Svatý Otec jí tenkrát řekl: ?Karel je pro své národy, pro jejich věrnost katolické církvi a pro papeže tou nejlepší odměnou? a řekl jí: ?Karel se stane císařem?. Císařovna na to odpověděla: ?Nemůže, protože císař již existuje, nástupcem je František Josef?. Ale papež zopakoval: ?Císařem se stane Karel?. A opravdu, s pomocí Boží prozřetelnosti byl Karel pro svůj národ skutečným darem.

Vy jste osobně svého dědečka nepoznal; jaké na něj máte vzpomínky z vyprávění svého otce?

Můj otec o dědečkovi moc nemluvil: neznal ho moc dobře, byl tenkrát ještě malý. Zato moje babička, císařovna Zita, o něm vyprávěla často. Říkala o Karlovi, že byl prostým mužem, překypujícím radostí, se smyslem pro humor, velice ochotným k druhý, citlivým a velice pozorným. Kromě toho dobře věděl co chtěl; měl silný, ale zároveň něžný charakter. Uváděl do praxe to, v co věřil; nepatřil k mužům výřečným, ale k těm, jež konají, žil pro svou víru.

Jaký pdkaz podle vás zanechal Karel Habsburský dnešním lidem?

Myslím, že je to odkaz optimistický, titiž že se nakonec vždy stane vůle Boží, i za těžkých situací, v opuštěnosti; víra v Boží prozřetelnost nás dovede vždy ke šťastnému konci. Můj dědeček je toho důkazem: žil ve velmi těžkém období, položil život za své národy a strašně moc trpěl. Ale všechno bylo k něčemu dobré a nakonec se to přeměnilo ve vítězství. Dnes jsou tyto národy opět spojené, v míru, a to je přesně to, co si můj dědeček přál. Dále si myslím, že je vzorem křesťana, zastávajícího funkci veřejného činitele. Koneckonců bude prvním blahořečeným státním představitelem: podle mě je to znamení, které dokazuje, že blahořečeným se můžeme stát i za těžkých situací nebo jako státní představitelé.

Připravil Giovanni Peduto. Překlad Marta Kratochvílová.

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.