Kdo se nenechá pohladit od Pána, je ztracen

6.12.2016 

Kdo nezná Boží jemnocit, nezná křesťanské učení – kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Mluvil zejména o postavě Jidáše.

Jádrem papežovy homilie bylo dnešní evangelium o ztracené ovci (Mt 18,12-14) a radost z Pána, který nás nikdy nepřestává hledat. „Přichází jako soudce – vysvětloval papež – avšak je soudcem, který je plný něhy a dělá vše proto, aby nás spasil; nepřichází zavrhnout, ale spasit; každého z nás hledá osobně; nemá rád nerozlišenou masu, nýbrž miluje nás po jménu a takové jací jsme.

Ztracená ovce – vysvětoval dále papež – se neztratila proto, že neměla po ruce buzolu. Znala dobře cestu, ale ztratila se, protože měla nemocné srdce; byla zaslepena vnitřní odloučením, utekla od Pána, aby zasytila vnitřní temnotu, která ji vedla k dvojakému životu, totiž být ve stádu a mizet ve tmě. Pán všechno ví a jde ji hledat. Postava, která mi nejvíce umožňuje chápat Pánův postoj ke ztracené ovci – svěřil se papež – je postoj Pána k Jidášovi.“

Nejdokonalejší ztracenou ovcí v evangeliu je Jidáš. Tento muž nosil v srdci stále nějakou hořkost, nějakou kritiku druhých a neustálý distanc. Neznal něhu přejícnosti společného života s ostatními. A poněvadž Jidáš – tato nespokojená ztracená ovce - nebyl spokojen, vždycky utíkal. Utíkal, protože byl zloděj, a odcházel touto stranou. Jiní jsou chlípní a další zase něco... Ale vždycky utíkají, protože nosí v srdci temnotu, která je odděluje od stádce. A to je dvojí život, dvojí život mnohých křesťanů a s bolestí třeba říci, že také kněží, biskupů. A Jidáš byl biskup. Byl jedním z prvních biskupů. Ztracená ovce. Ubožák. Ubohý bratr Jidáš, jak jej nazval don Mazzolari v jednom krásném kázání: »Bratře Jidáši, co se děje v tvém srdci?« Ztracené ovce je třeba chápat. I my v sobě vždycky máme něco nepatrného - nebo ne tak docela nepatrného - ze ztracených ovcí.

To co činí ovci ztracenou ovcí – zdůraznil dále papež – není ani tak nějaké pochybení jako spíše choroba srdce, kterou využívá ďábel. Jidáš se svým rozděleným, separovaným srdcem, je vzorem ztracené ovce, kterou jde pastýř hledat. Jidáš však nechápe a když nakonec spatří, co svým dvojakým životem způsobil ve společenství, tedy zlo, které rozesel svou vnitřní temnotou, jež jej stále přiváděla k útěku. Hledal světla, nikoli Pánovo světlo, nýbrž umělá světélka jakými jsou vánoční ozdoby, upadl do zoufalství.“

Pán je dobrý také k těmto ovcím a nikdy je nepřestává hledat a v Bibli je jedno slovo, které o Jidáši než se oběsil, říká, že »se v něm hnulo svědomí« (Mt 27,3). Domnívám se, že Pán toto slovo vezme a ponese. Nevím. Možná. Toto slovo nás však uvádí do pochybností. Co znamená? Že Boží láska působila v této duši až do konce, až do chvíle zoufání. A toto je postoj dobrého pastýře ke ztraceným ovcím. Toto je zvěst, radostná zvěst, kterou nám přinášejí Vánoce, a žádá od nás upřímnou radost, která mění srdce a vede nás, abychom se nechali utěšit Pánem a nikoli potěšeními, která hledáme, abychom se vyřádili a utekli od reality, utekli od niterné trýzně vnitřního rozdělení.

Když Ježíš najde ztracenou ovci – pokračoval papež – nebije ji, i když způsobila tolik zlého. V Getsemanské zahradě Ježíš nazývá Jidáše přítelem. To jsou pohlazení Boží:

Kdo nezná Pánova pohlazení, nezná křesťanskou nauku! Kdo se nenechá pohladit od Pána, je ztracen! A to je ta radostná zpráva, toto je upřímná radost, kterou si dnes přejeme. Toto je radost, toto je útěcha, kterou hledáme, totiž ať přijde Pán se svojí mocí, kterou je pohlazení, aby nás našel a spasil jako ztracenou ovci a přinesl nás do stádce svojí církve. Kéž nám Pán daruje tuto milost, abychom čekali na Vánoce se svými ranami, se svými upřímně přiznanými hříchy, abychom očekávali moc tohoto Boha, který nás přijde utěšit, přijde se svou mocí, kterou je něha, pohlazení, jež se rodí z Jeho srdce tak dobrého, že dal za nás svůj život.

Končil papež František dnešní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.