Rádio Vaticana

Svatý otec: Mír se hlásá jen slovy a skandálně se utrácí za zbraně

15.12.2016

Burundi, Fidži, Mauricius, Moldavsko, Švédsko a Tunisko – noví velvyslanci těchto států u Svatého stolce dnes předali papeži Františkovi pověřovací listiny při kolektivní audienci v Klementinské sále Apoštolského paláce. Čtyři muži a dvě ženy nebudou při výkonu svého úřadu sídlit v Římě, protože zároveň zastávají nejvyšší diplomatické pozice u jiných evropských států (moldavský diplomat pan Vitalie Rusu je od letošního roku sídelním velvyslancem v České republice). Papež František jim připomenul, že náboženské poslání Svatého stolce se v dějinách vyjadřuje vztahy se státy a jejich vládci.

“V tomto dějinném rámci je katolická církev (…) povolána, aby předávala ony mravní a duchovní hodnoty, které se zakládají na přirozenosti člověka a společnosti a které jako takové může sdílet každý, kdo usiluje o obecné blaho.“

Mír, kterému už půl století papeži věnují první den kalendářního roku, zaujímá mezi těmito hodnotami vůdčí postavení, pokračoval Svatý otec a zamyslel se nad nedávno zveřejněným poselstvím ke Světovému dni míru, které nese titul „Nenásilí jako styl mírové politiky“. „Jde o to, abychom za všech okolností odmítali násilí jako metodu řešení konfliktů a naopak vždy dávali přednost dialogu a vyjednávání“, zdůraznil papež František.

“Zejména nositelé funkcí v národních i mezinárodních institucích jsou povoláni k nenásilí ve svědomí a při výkonu úřadu. Nenásilný styl života není synonymem slabosti či pasivity, nýbrž naopak předpokládá duševní sílu, odvahu a intelektuální poctivost při nakládání s otázkami a konflikty, ve skutečné snaze hledat obecné dobro spíše než jakýkoli dílčí zájem, ať již ideologický, hospodářský nebo politický.“

Papež vyslovil přesvědčení, že důsledné a přesvědčené nenásilí může vést k podstatným výsledkům také na politické a sociální úrovni, jak dokazují příklady států, které takto dospěly ke svobodě a spravedlnosti.

“Je třeba se vydat cestou nenásilí nyní i v budoucnosti, protože jako jediná vede k míru – nikoli míru hlásanému slovy, ale ve skutečnosti popíranému strategickými plány na nadvládu a pohoršlivými výdaji na zbrojení, přestože se tolika lidem nedostává nezbytné obživy.“

V závěru papež novým velvyslancům popřál, aby vlády jejich zemí podporovaly nejenom mír, nýbrž všechny hodnoty, přispívající k celistvému rozvoji člověka.

Jana Gruberová