Křesťan se neřídí výší pojistného rizika

13.1.2017 

Následování Ježíše vyžaduje chůzi, nikoli „sedavou duši“, učil dnes papež František v Domě sv. Marty. Při ranní mši svaté komentoval evangelium o uzdravení ochrnulého v Kafarnaum (Mk, 2,1-12), kterého jeho nosiči spustili dolů otvorem odkrytým ve střeše. Svatý otec zdůraznil, že ryzí víra nás vždy vystavuje riziku, avšak zároveň nám daruje pravou naději.

Lidé přicházejí za Ježíšem – někteří ze zájmu, jiní pro útěšné slovo. Ačkoli poctivost jejich úmyslů není dokonalá a bezvýhradná, je důležité jít za Ježíšem, kráčet za ním, vyzdvihl papež. Lidé byli přitahováni Ježíšovou autoritou, tím, co říkal a jak to říkal – tedy srozumitelností jeho slov. Ježíš ovšem také uzdravoval a mnozí lidé za ním přicházeli, aby je uzdravil. Někdy však Ježíš káral lidi, kteří jej následovali, protože se více zajímali o vlastní výhody než o Boží slovo, upozornil papež. Jindy zase lidé Ježíše provolávali za krále, protože ho považovali za výborného politika. V tom se ale mýlili a Ježíš od nich v těchto momentech odcházel a skrýval se. Pán nicméně dopouštěl, aby za ním přicházeli všichni lidé, protože znal naši hříšnost. Větším problémem proto byli takoví, kteří zůstávali stát, nikoli lidé, kteří šli za Ježíšem.

“Ti, co zůstávali stát u kraje cesty a dívali se. Ti, kteří zůstávali nehnutě sedět. Seděli tam někteří z učitelů Zákona – ti se nevydali za Ježíšem, pouze přihlíželi. Zevlovali z balkonu. Nekráčeli svým životem, nýbrž na něj hleděli zvenčí, a nikdy se tak nevystavovali riziku. Soudili, protože oni byli čistí a nevměšovali se. Někdy ve svých srdcích vynášeli ostré soudy nad lidskou nevědomostí a pověrčivostí. Kolikrát také nám při pohledu na zbožnost prostých lidí stoupne do hlavy onen klerikalismus, který tolik škodí církvi.“

Ona skupina učitelů Zákona nehnutě seděla, přihlížela a soudila. Avšak v životě jsou ještě další, kteří jen nečinně přihlížejí, dodal s poukazem na muže, který osmatřicet let nehnutě, zatrpkle a beznadějně ležel poblíž rybníka v Jeruzalémě. Také to je člověk, který nenásledoval Ježíše, ztratil naději a stravoval se svou zahořklostí. Lidé, kteří Ježíše následovali, však podstupovali rizika, aby se s ním setkali a nalezli to, po čem toužili.

“Nosiči z dnešního evangelia riskovali, když otevřeli otvor ve střeše. Hrozilo jim, že je majitel domu zažaluje, požene k soudu a nechá si zaplatit škodu. Oni se toho ale odvážili, protože se chtěli dostat k Ježíši. Také ona žena, která už byla osmnáct let nemocná, riskovala, když se ve skrytu chtěla jen zezadu dotknout Ježíšových šatů. Vystavovala se zahanbení. Riskovala ale, protož se chtěla uzdravit, chtěla se přiblížit Ježíši. Pomysleme na kananejskou ženu – ženy riskují více než muži. To je pravda – jsou šikovnější, to musíme uznat!“

Řekl papež s odvoláním na kající hříšnici v domě farizeje Šimona a na samařskou ženu. Tyto tři ženy riskovaly a nalezly spásu. Následování Ježíše není jednoduché a vždy obnáší rizika, ale je krásné, pokračoval Svatý otec. I když se při něm někdy zesměšníme, nacházíme to, co má skutečnou cenu – odpuštění hříchů. Za milostí, o kterou prosíme – ať už je to zdraví, anebo vyřešení nějaké potíže nebo cokoli jiného – se totiž vždy skrývá vůle po uzdravení duše a odpuštění. Všichni známe svou hříšnost, a proto jdeme za Ježíšem, abychom se s ním setkali, navzdory rizikům. Ptejme se, vyzýval v závěru papež, zda se při následování Ježíše vydáváme v sázku, anebo se řídíme pojistnými podmínkami, abychom se náhodou něčeho nedopustili? Tak se ale nelze vydat za Ježíšem, protože zůstáváme sedět, jako oni učitelé Zákona, vynášející soudy.

“Následovat Ježíše, protože něco potřebujeme anebo následovat ho s vědomím rizika znamená, že za ním jdeme s vírou. Toto je víra. Důvěřovat Ježíši, svěřit se Mu – v této víře oni mužové odkryli střechu a spustili dolů lehátko s ochrnutým, aby ho Ježíš mohl uzdravit. Ptejme se sami sebe: Důvěřuji Ježíši? Svěřuji mu svůj život? Jdu za Ním, i když se tím vystavuji posměchu? Anebo sedím a přihlížím jako druzí, dívám se na život a mám „sedavou duši“, zatrpklou, uzavřenou a bez naděje? Každý z nás si dnes může klást tyto otázky.“

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2023 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.