Rádio Vaticana

V Aleppu se nadále bojuje, říká pracovnice Kirche in Not

17.1.2017

Navzdory vyhlášenému osvobození Aleppa od teroristických band ve městě dosud nenastal klid, potvrdila Vatikánskému rozhlasu obchodní vedoucí německé větve katolického podpůrného díla Kirche in Not. Karin Maria Fenbertová strávila minulý týden v Aleppu, kde mluvila s tamními křesťany i jejich biskupy. Anglicko-německo-polská tříčlenná delegace vyslaná papežskou nadací mohla díky syrské armádě poprvé vstoupit přímo do terénu a uvědomit si, jak vypadá město, které se kdysi nazývalo Paříží východu...

“Aleppo není úplně zničené – existují velké rozdíly mezi východní a západní částí. Před válkou ve městě žilo pět milionů obyvatel, nyní jsou to nanejvýš dva miliony, z toho většina v západní části. Několik desítek tisíc teroristů z východní části odešlo do Idlibu, ale někteří se přestěhovali do západní části, což pro tamní obyvatele není úplně bezpečné. Také ve východní části města jsme mohli pozorovat různé stupně zkázy – velmi silně zasažena byla městská část, ve které se kdysi nacházelo jezuitské středisko. Západní Aleppo utrpělo zejména kvůli intenzivnímu bombardování – lidé tu mluvili až o stovce detonací za jednu noc a neustálém zasklívání oken. Byli jsme ubytovaní ve vojenských prostorách syrské armády, kde jsem si všimla, nakolik jsou při tamním bodu mrazu důležité neporušené okenní tabulky. Možnosti vytápení jsou prakticky nulové, protože dodávky nafty v Sýrii nefungují a topný olej je drahý.“

Sýrie trpí také nedostatkem zemního plynu poté, co samozvaný Islámský stát v polovině ledna vyhodil do povětří jeho ložisko v Hayyanu v homské oblasti, severozápadně od Palmýry. Přímo v Aleppu teroristé vybombardovali městskou elektrárnu, takže město se stále potýká s nedostatkem elektrického proudu.

“Většina domů v Aleppu je víceposchoďová, a to znamená, že v nich nefungují výtahy ani osvětlení na schodišti. Lidé si s sebou musí neustále nosit baterky. Městská správa vyhlásila projekt „Dva ampéry na rodinu“, který pokrývá z generátorů. Znamená to, že v domácnosti může souběžně fungovat pár žárovek a jeden elektrospotřebič. Jeden lékař, který v osmdesátých letech žil v Německu a mluvil výborně německy, mi vyprávěl, že získává informace výhradně po internetu, protože ve městě nenajde noviny ani knihy. K tomu ale potřebuje elektrický proud…“

Jak dodává německá pastorační pracovnice, průměrný měsíční příjem současného Aleppana se pohybuje kolem 150 dolarů. Kirche in Not se snaží ulevit této materiální nouzi s pomocí dalších organizací – syrské Charity, Jezuitské služby uprchlíkům a Červeného půlměsíce.

“Podporujeme školní vzdělání, aby na univerzitě běžely další ročníky. Prohlédla jsem si budovy univerzity, které zůstaly nedotčené. Samozřejmě je ve městě mnoho řeholníků a kněží, kterým také poskytujeme materiální pomoc. Během návštěvy jsme mluvili s biskupy šesti křesťanských církví a zástupci dalších podpůrných sdružení – důležitým cílem je dohodnout se na jednotné úrovni poskytované pomoci.“

Podle Fenbertové se nicméně do západní části Aleppa postupně vrátil život – na hlavních třídách viděla otevřené obchody i restaurace, ve kterých hlídkují ruští vojáci. Lidé se odvažují vyjít do ulic, rozproudila se nikým nekontrolovaná, a tudíž chaotická doprava. Do města vede jedna relativně bezpečná přístupová cesta kontrolovaná syrskou armádou.

“Dohoda o příměří mezi Tureckem, Ruskem a Íránem se ale týká pouhých deseti procet aleppského území. Na zbývalých devadesáti procentech se nadále bojuje – a je to slyšet.“

Uvedla pracovnice papežské nadace Kirche in Not po návratu ze syrského Aleppa.

Jana Gruberová