21.1.2017 

V přípravě na manželství potřebujeme „nový katechumenát“ jako protilék na stále větší počet neplatně uzavíraných svazků, zdůraznil dnes papež František v promluvě k soudcům Apoštolského tribunálu Římské roty. Petrův nástupce věnoval tradiční novoroční setkání, které zároveň zahájilo nový soudní rok vatikánského tribunálu, reflexi nad vztahem víry a manželství.

“Nelze si zakrývat, že dnes rozšířená mentalita zatemňuje přístup k věčné pravdě. Tato mentalita často prorůstá chováním a postoji křesťanů, jejichž víra pozbývá síly a přestává být měřítkem osobní, rodinné a sociální existence. Kontext, ve kterém chybí náboženství a víra, nepochybně podmiňuje také manželský souhlas.“

Lidé, kteří dnes církev žádají o svátost manželství, mají nejrůznější zkušenosti víry – od její naprosté absence či vágního náboženského cítění až po aktivní život ve farnosti a intenzívní život modlitby. Příprava na manželství se tak stává příležitostí k evangelizaci dospělých lidí, často takzvaně vzdálených, kteří leckdy touží přehodnotit a změnit směr své existence.

“V tomto duchu cítím potřebu poukázat na nutnost „nového katechumenátu“ při předmanželské přípravě. Je naléhavé, abychom konkrétně uskutečnili přání, které vyslovili otcové při poslední řádné synodě a které již navrhovala exhortace „Familiaris consortio“, tedy aby se příprava na manželství stala nedílnou součástí celé svátostné procedury, stejně jako je katechumenát součástí přípravy dospělých žadatelů o křest, a tak zabránila vzrůstajícímu počtu neplatně slavených manželství anebo takových, které nenaplňují jeho podstatu.“

Církev by měla novomanželům pomáhat na cestě víry také po uzavření sňatku a neponechávat je svému osudu, když kupříkladu po narození dětí jen zřídka docházejí do farnosti. Mladí manželé by měli růst ve vědomí přijaté svátosti, aby tak různá hlediska běžného života v páru vnímali jako znamení a nástroj, kterými se projevuje láska Boha, vtěleného do lidských dějin.

“Uvedu dva příklady. Za prvé: Láska, kterou nová rodina prožívá, se sytí a vyvěrá z tajemství Trojice, a proto nese její pečeť, navzdory námaze a bídě, s níž se musí poměřovat v každodenním životě. Druhý příklad: Příběh lásky křesťanského páru je součástí posvátných dějin, protože v něm přebývá Bůh – a Bůh vždy dodrží závazek, který na sebe spolu s manželi vzal v den sňatku. „Zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe“ (2 Tim 2,13).“

Vstup do manželství v dnešní době vyžaduje značnou odvahu. Ti, kteří v síle a radosti tento důležitý krok učiní, mají vnímat lásku a konkrétní blízkost církve, zakončil papež František dnešní setkání se soudci Římské roty.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.