Křesťanský život je napínavý

27.1.2017 

Bůh nás vysvoboď od hříchu, který nás jakožto křesťany paralyzuje, totiž od ustrašenosti – kázal dnes papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.

Dnešní liturgické čtení z listu Židům (10,32-39) – řekl v úvodu papež – vybízí ke křesťanskému životu pomocí tří opěrných bodů: minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Nejprve nás vyzývá, abychom pamatovali na minulost, protože křesťanský život dnes nezačíná, nýbrž pokračuje. Pamatovat znamená uchovávat v paměti všechno: věci dobré i méně dobré, znamená předkládat svůj životní příběh Bohu bez zahalování či skrývání.

»Bratři vzpomeňte na minulé doby«, dny nadšení, pokroky ve víře, prožitky víry a protrpěné zkoušky... Křesťanský i každodenní duchovní život nelze chápat bez paměti. Nejenom jej nelze chápat, ale nelze jej bez paměti ani křesťansky žít. Paměti na spásu, kterou mi Bůh v životě dal, tedy paměti své životní bídy i toho, jak mne z ní Pán pozvedl. Paměť je milost, o kterou je třeba prosit. Pane, ať nezapomenu na tvoje kroky ve svém životě, ať nezapomenu na dobré i špatné chvíle, radosti i kříže. Křesťan je pamětlivý člověk.

Potom nám autor listu Židům dává na srozuměnou, že jsme na cestě v očekávání něčeho, co přijde, totiž setkání s Pánem. A vybízí nás, abychom »žili z víry« - řekl dále Svatý otec.

Naděje. Dívat se do budoucna. Tak jako nelze žít křesťansky bez paměti na uskutečněné kroky, nelze žít křesťansky bez toho, abychom hleděli do budoucnosti s nadějí na setkání s Pánem. [Autor listu Židům] vyslovuje krásnou větu: »Už jen chvilku«. Život je jako dech. Přejde. Když je člověk mlád, myslí si, že má před sebou spoustu času, ale potom nás život učí slovům, která pronášíme všichni: »Jak ten čas letí! Tohoto jsem znal jako dítě a nyní se žení! Jak ten čas letí!« Rychle plyne. Avšak naděje na setkání s Ním je napínavý život, je to napětí mezi pamětí a nadějí, minulostí a budoucností.

Za třetí – pokračoval papež – nás list Židům vybízí, abychom nezřídka bolestnou a smutnou přítomnost žili odvážně a vytrvale a snášeli životní peripetie směle a bez ostychu. Jsme hříšníci – dodal – všichni jimi jsme. Někdo dříve, někdo později. Chcete-li, můžeme pak pořídit seznam, ale všichni jsme hříšníci. Jděme však vpřed s odvahou a vytrvalostí. Nezůstaňme bez hnutí, protože tak nebudeme moci růst.
V závěru nás autor listu Židům povzbuzuje, abychom se nedopouštěli hříchu, který ničí paměť, naději i trpělivost. Je jím ustrašenost. To je hřích, ve kterém nelze jít vpřed ze strachu. Ježíš nám říká: nebojte se. Ustrašení jsou ti, kdo stále ustupují, příliš opatrují sami sebe a ze všeho mají strach.

Neriskovat, prosím, hlavně rozvahu. [Dbát] přikázání, všech přikázání. To ano. Ale [strach] paralyzuje, uvrhuje do zapomnění přijaté milosti, odnímá paměť i naději, protože ti neumožní jít vpřed. Přítomnost křesťana či křesťanky je pak, jako když někdo jde po ulici a přižene se nečekaný déšť, není dobře oblečen a pak se srazí šaty... Úzkoprsost, ustrašenost: hřích proti paměti, odvaze, trpělivosti a naději. Pán ať nám umožní růst v paměti, ať nám dá růst v naději, ať nám každý den dodává odvahu a trpělivost a vysvobodí nás od této ustrašenosti, která se bojí všeho, a od úzkoprsosti, která konzervuje. Ježíš nám říká: Kdo chce svůj život zachránit, ztratí jej.

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.