Rádio Vaticana

V Bohu je spravedlnost milosrdenstvím a milosrdenství spravedlností

24.2.2017

Křesťan na své cestě nesmlouvá o pravdě, má však být spravedlivý v milosrdenství, jak ho tomu Ježíš naučil, řekl papež František v dnešním ranním kázání a zároveň varoval před pokrytectvím a vírou zredukovanou na „kazuistickou logiku“.

„Smí se muž se ženou rozvést?“, ptají se farizeové Ježíše, který káže na judském území (Mk 10,1-12). Opětovně jej podrobují zkoušce, poznamenal papež František a vyšel z Ježíšovy odpovědi, aby vysvětlil, na čem nejvíce ve víře záleží.

“Ježíš neodpovídá, zda to je či není povoleno, nevstupuje do jejich kazuistické logiky. Farizeové totiž o víře uvažovali pouze vzhledem k tomu, co se smí, anebo naopak nesmí, až kam se smí zajít, a kam už ne. Ježíš se toho neúčastní a obrací se k nim s otázkou: „Co vám přikázal Mojžíš? Co stojí ve vašem zákoně?“. Vysvětlují mu, že Mojžíš jim dal povolení rozvést se s manželkou, a tím sami upadají do léčky. Ježíš je totiž nazývá lidmi tvrdého srdce: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz!“, a vyslovuje pravdu, bez kazuistiky a povolování. Pravdu.“

Ježíš říká stále pravdu, vysvětluje pravdu Písma a Mojžíšova zákona podle toho, jak byly učiněny při stvoření. Činí to také tehdy, když se ho na cizoložství později vyptávají jeho učedníci, kterým opakuje: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“ Pokud je však pravda taková a cizoložství je něco vážného, jak si vysvětlit, že Ježíš častokrát rozmlouval s cizoložnicí či pohankou? Napil se z jejího nečistého džbánu? A nakonec řekl: „Ani já tě neodsoudím. Jdi a už nehřeš“. Jak je něco takového možné?, ptal se papež.

“Na Ježíšově cestě je patrné, že vede od kazuistiky k pravdě a milosrdenství. Ježíš se nevměšuje do kazuistiky a ty, kteří ho chtějí vystavit zkoušce a kteří se řídí logikou toho, co se smí či nikoli, nazývá pokrytci. Nikoli v dnešním, nýbrž v jiném úryvku z evangelia. Týká se to rovněž čtvrtého přikázání, protože farizeové popírali povinnost péče o rodiče s výmluvou, že ji nahradí vydatný dar církvi. Byli to pokrytci. Kazuistika je pokrytecká – jde o pokrytecké smýšlení: „To se smí – to se nesmí“, ze kterého se pak stává stále subtilnější a ďábelštější: Až kam smím dojít? Odsud až potud ale nesmím! V tom spočívá klam kazuistiky.“

Křesťan se na své cestě nemá podvolit této logice kazuistiky, nýbrž reagovat na ni pravdou, kterou – podle Ježíšova vzoru – doprovází milosrdenství. Ježíš je totiž vtělené Otcovo milosrdenství a nemůže zapřít sám sebe, poukázal Svatý otec a pokračoval: Nemůže zapřít sám sebe, protože je Otcovou pravdou, ale zároveň protože je Otcovým milosrdenstvím. „Ježíš nás učí této cestě, která se však stěží uplatňuje, když jsme v životě vystaveni pokušením.

“Když se srdce dotýká pokušení, není jednoduché opustit kazuistiku a dojít k pravdě a milosrdenství. Je k tomu zapotřebí Boží milosti, abychom v tomto smyslu dokázali jít dál. O tuto milost máme neustále prosit: „Pane, ať jsem spravedlivý, avšak spravedlivý v milosrdenství. Nikoli spravedlivý, protože mne kryje kazuistika. Spravedlivý jako jsi Ty, spravedlivý v milosrdenství. Člověk s kazuistickým smýšlením se může zeptat: „Co je na Bohu důležitější – spravedlnost anebo milosrdenství? To je také chorobná myšlenka, která se snaží nějak vyvléci…Neexistují takové dvě Boží podoby, nýbrž tvoří jediný celek v jednom Bohu. V Bohu je spravedlnost milosrdenstvím a milosrdenství spravedlností. Kéž nám Pán pomáhá, abychom chápali tuto cestu, která není jednoduchá, ale přivede nás ke štěstí a spolu s námi také mnoho dalších lidí.“

Kázal dnes papež František v kapli Domu svaté Marty.

Jana Gruberová