Aleppský farář: Toužíme obnovit překrásnou syrskou společnost, zraněnou ve své jednotě

24.2.2017 

Zatímco v Ženevě probíhají pod záštitou OSN mírová jednání o Sýrii, farář aleppského katolického kostela sv. Františka, otec Ibrahim Alsabagh, se domnívá, že změna vychází z prostých každodenních gest. V srdci syrského národa neslábne naděje na mír, komentuje rodák z Damašku, který se po studiích v Římě vrátil do služby svému lidu.

“Je jisté, že každý pokus o dialog a každé setkání různých stran je pro nás znamením naděje. Jsme ale realisté a víme, kolik tu je problémů…navíc jsme se dozvěděli, že některé jednající strany jsou zastoupeny pouze malým množstvím delegátů, nicméně v každém případě je to znamení naděje v lepší budoucnost.“

Za dva týdny uběhne šest let od prvních protestních manifestací v Sýrii – k jakým výsledkům vedly?

“Lidé určitě zchudli a musí snášet daleko větší tíži a utrpení. V Aleppu kupříkladu máme velké obtíže se zásobováním pitnou vodou, protože tzv. Islámský stát přerušil vodovodní potrubí. Elektrický proud neexistuje, což pro všechny znamená nedostatek práce. A spolu s tím vším závratně stouply ceny. Jsme v poválečné situaci, ačkoli pro Aleppo válka zdaleka neskončila, ale také tento poválečný stav s sebou nese utrpení a očekávání.“

Jak se daří aleppským dětem? Vrátily se do školy? A zůstaly vůbec ve městě nějaké děti?

“Ano, děti tu jsou, ale také na nich je patrné utrpení. Prožily si velký psychický šok – ale ten neutrpěly jenom děti. Je tu mnoho žen, které trpí duševními poruchami, velký počet zmrzačených mužů. Máme je denně na očích a víme, že v Aleppu je to stejné jako v každém jiném syrském městě.“

V Ženevě se jedná o tom, jak v Sýrii opětovně vybudovat dialog. Je to podle vašeho soudu možné?

“Jistě, z naší strany stále existuje možnost dialogu, obnovení této překrásné společnosti, která byla jakousi mozaikou a byla zraněna ve své jednotě. Snažíme se vycházet vstříc druhým lidem, nehledě na to, čeho se v minulosti dopustili. Jdeme jim vstříc, nakolik je to jen možné, navzdory všem svým ranám a omezením, která máme jako místní církev. Pro mne je velmi jednoduché vrátit se k dialogu anebo navázat nový – stačí vyjít na ulici, popřát někomu dobrý den, zastavit se a vyslechnout jeho utrpení, zaklepat na dveře nějakého náboženského představitele a navštívit ho.“

Je možné to promítnout do politiky?

“Velké věci se vyvíjejí z maličkostí – stisku ruky, úsměvu, srdečného pozdravu...Uchováváme si naději, že z této setby vyrostou veliké zázraky a že se nám je podaří zahlédnout. Zejména jako církve dnes můžeme vykonat mnohem více než institucionální kanály. Církev zde má velký vliv a morální autoritu a často může změnit směřování celého národa. Dnes vnímáme tuto sílu a snažíme se ji využít proto, abychom se znovu chopili kormidla a snažili se zemi vést směrem k dialogu a míru.“

Uvedl o. Ibrahim Alsabagh z aleppské farnosti sv. Františka.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.