9.3.2017 

Papež František vůbec poprvé během svého pontifikátu poskytl rozhovor německojazyčnému sdělovacímu prostředku. Interview pod názvem „Jsem chybující hříšník“ vyšlo dnes v magazínu deníku Die Zeit, jehož šéfredaktor, německo-italský publicista Giovanni Di Lorenzo, který se označuje za věřícího katolíka, za Svatým otcem přijel v únoru do Vatikánu.

Spíše než o klasické novinářské interview jde o volně a příjemně plynoucí hovor, při kterém zní hodně smíchu a klade se důraz na konstruktivní smysl pro humor, přestože na přetřes přicházejí mnohá vážná témata – jak vnitrocírkevní, tak politická, od krize povolání přes odpor vůči papeži po nesrovnalosti v Maltézském řádu, od znepokojivých evropských populismů přes pokračující třetí světovou válku po nedostatek schopných a nesobeckých politických vůdců. Papež mluví také o příštích zahraničních cestách, které nepovedou do Německa, nýbrž do Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a vzpomíná na svůj německý pobyt v 80. letech. Nejzajímavější části obsáhlého textu však tvoří pasáže o víře a pochybnostech víry. Bez krizí a pochybování nelze růst, říká papež spolu s Romanem Guardinim, a nejinak je tomu v životě víry. Dovádí jej k tomu otázka o krizích víry, které, jak tvrdí dotazující novinář, mezi věřícími představují jakési tabu. Papeži to dává možnost, aby krize popsal jako cestu k dospělé víře, která neustrnula v infantilitě. Také on sám, jak přiznává, zná temné chvíle a okamžiky prázdnoty, ve kterých Bůh vůbec nepřichází. Toto místo pak udává tón celému rozhovoru, jehož další myšlenky jsou vždy vymezeny dimenzí víry. Na dotaz, zda existuje ďábel a zda tomu věří, papež jednoduše přitaká a pak rozvíjí vyprávění o této víře, aniž by plýtval mnoha abstraktními řečmi. Také tazatelova konstatace o nedostateku kněží a z ní vyplývající otázka o možném opčním celibátu podle papežova názoru vychází z bolesti Božího lidu, prožité v konkrétním farním společenství, nikoli z neplodných úvah o rovném zacházení. Církev se musí zabývat vážným problémem nedostatku povolání, reaguje Petrův nástupce, a to za prvé skrze modlitbu, za druhé pak prací s mládeží. Opční celibát nicméně není řešením, zdůrazňuje papež rozhodně, přičemž připouští další diskusi o úloze tzv. viri probati, „mužů osvědčených ve víře“ zejména v izolovaných a vzdálených katolických společenstvích.

„Nemějte strach, protože pouze to nás osvobodí“ – tyto a podobné výzvy se prolínají celým textem. Jsou to krátká a nenápadně formulovaná přesvědčení, která však mají velkou váhu. A je ke cti německého publicisty, že pro ně v průběhu rozhovoru ponechal prostor a – kupříkladu v otázce ďábla – ihned papeže nenapadl. „Člověk je v zásadě dobrý“, může tak vyslovit papež František, „ale jeho dobrota je poraněna“. Díky novinářově vstřícnosti lze rovněž hovořit o hranicích modlitby a o tom, komu všemu Bůh promíjí ( Hitlerovi? Stalinovi?) a co k tomu člověk vůbec může říci. Stejně tak je možné mluvit o populismu, aniž by se pronášely otřelé samozřejmosti. „Za populismem se vždy skrývá mesianismus“, říká papež. „A zároveň ospravedlnění, že se tak uchovává národní identita“.

Během setkání se papež svému tazateli několikrát omlouvá, že musí občas novináře upozorňovat na nepřesnou práci. Na druhé straně však doplňuje, že vnímá jako subtilní agresi, když bývá idealizován. Sám sebe totiž vnímá jako hříšného a omezeného člověka, který dělá, co může. Nepřipadá si ničím výjimečný, nýbrž je zcela běžným člověkem, vyznává dále. Na námitku, že je výjimečná už sama skutečnost, že něco takového pronáší hlava katolické církve, nakonec papež dodává: „No dobrá, možná tedy nikoli ve všem jsem úplně obyčejný.“

Celý ROZHOVOR si můžete přečíst ZDE.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.