Rádio Vaticana

Papež František: I my jsme často jsme vězni, aniž si to uvědomujeme

13.4.2017

Papež František: i my jsme často jsme vězni, aniž si to uvědomujeme Také letos je papež František věrný tradici, kterou sám zavedl, totiž zahajovat velikonoční triduum v některém z nápravných zařízení. Dnes v podvečer se vypraví do obce Paliano u Frosinone, jižně od Říma, aby při liturgii na památku Večeře Páně umyl nohy vězňům, kteří si v tamním kriminále odpykávají své tresty za delikty spojené s mafiemi. Zvláštností této skupiny šedesáti vězňů, odsouzených často za těžké zločiny, je jejich rozhodnutí spolupracovat s vyšetřovateli. Díky tomu jim po propuštění na svobodu italský stát zajišťuje novou identitu a mohou tak doufat, že se jim podaří vyjít z bludného kruhu mafiózního násilí.
Papež František při té příležitosti poskytl rozhovor italskému deníku La Repubblica, ve kterém se dotýká také řady dalších otázek spojených s násilím a nemocemi dnešního světa. V rozmluvě s vatikanistou Paolem Rodarim mluvil Petrův nástupce mimo jiné o pokrytectví, které ukazuje prstem a zapomíná na vlastní hřích:

„Někdy nás jisté pokrytectví vede k tomu, že ve vězních vidíme pouze ty, kdo chybovali a pro které je jedinou cestou právě vězení. Ale – ještě jednou opakuji – všichni můžeme chybit Všichni jsme tím či oním způsobem chybili. Pokrytectví vede k tomu, že se nemyslí na možnost změnit život, málo se důvěřuje rehabilitaci, novému začlenění do společnosti. A tak zapomínáme, že jsme všichni hříšníci, ba často jsme dokonce vězni, aniž bychom si to uvědomovali. Když zůstáváme uzavřeni ve vlastních předsudcích nebo otročíme modlám falešného blahobytu, když se pohybujeme uvnitř ideologických schémat nebo absolutizujeme zákony trhu, které lidi drtí, nejde ve skutečnosti o nic jiného, než o uzavřenost mezi stěnami úzké cely individualismu a soběstačnosti, kde jsme ochuzeni o pravdu, jež plodí svobodu. A ukazovat prstem na někoho, kdo chybil, se může proměnit v alibi skrývající vlastní rozporuplnost.“

Papež František rovněž prozradil, že ve vztahu k věznům jej v mnohém inspiroval příklad kardinála Agostina Casaroliho. Tento někdejší vatikánský státní sekretář a diplomat, jehož jméno je spojeno s tzv. Ostpolitik, totiž pravidelně navštěvoval vězení pro nezletilé chlapce. Neustal v tom ani v době, kdy se stal vysokým vatikánským hodnostářem.

Překlad celého rozhovoru najdete v rubrice Rozhovory.

Johana Bronková