Milost Boží a nikoli lidská odvaha vytváří mučedníky

22.4.2017 

Homilie papeže Františka při bohoslužbě slova, baz. sv. Bartoloměje v Římě

Přišli jsme jako poutníci do této baziliky sv. Bartoloměje na Tiberském ostrově, kde se starobylé dějiny mučednictví pojí s památkou nových mučedníků, mnoha křesťanů zabitých ideologickým šílenstvím v minulém století i dnes a to jenom proto, že byli Ježíšovými učedníky.

Připomínka těchto hrdinských svědků dob dávných i nedávných v nás utvrzuje vědomí, že církev je církví mučedníků. A mučedníci – jak jsme slyšeli ve čtení z knihy Zjevení sv. Jana – „jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi“ (7, 14). Dostali milost vyznat Ježíše do konce, až do smrti. Trpí, odevzdávají život a nám se z jejich svědectví dostává Božího požehnání. Existuje však i mnoho skrytých mučedníků, mužů a žen, kteří byli věrni mírné moci lásky, hlasu Ducha svatého a snaží se v životě denně pomáhat bratřím a bezvýhradně milovat Boha.

Podíváme-li se pozorně, je příčinou každého pronásledování nenávist, nenávist, kterou živí vládce tohoto světa proti těm, které Ježíš spasil a vykoupil svojí smrtí a svým zmrtvýchvstáním. V evangeliu, které jsme slyšeli (srov. Jan 15,12-19), užívá Ježíš silné a děsivé slovo: „nenávist“. Ten, který je Učitelem lásky a rád mluví o lásce, mluví o nenávisti. Vždycky totiž chtěl nazývat věci pravými jmény. A říká nám: „Neděste se. Jestliže vás svět nenávidí, uvažte, že mne nenáviděl dříve než vás.“

Ježíš nás vyvolil a vykoupil nezaslouženým darem svojí lásky. Svojí smrtí a vzkříšením nás vysvobodil z moci světa, z moci ďábla, z moci vládce tohoto světa. Tato nenávist pramení z toho, že jsme byli Ježíšem spaseni, což vládce tohoto světa nechce, a proto nás nenávidí a rozpoutává pronásledování, které od dob Ježíše a rodící se církve trvá až do našich dnů. Kolik jen křesťanských komunit je dnes podrobeno pronásledování! Proč? Z nenávisti živené duchem tohoto světa.

V těžkých chvílích dějin se říkává: „Vlast dnes potřebuje hrdiny.“ Mučedník může být chápán jako hrdina, ale zásadně je mučedníkem ten, kdo byl omilostněn. Je to milost Boží a nikoli odvaha, která z nás činí mučedníky. Je možné se zeptat stejně: „Co dnes potřebuje církev?“ Mučedníky, svědky, to znamená každodenní světce, protože církev posunují vpřed svatí. Bez nich by církev nepokročila vpřed. Církev potřebuje každodenní světce důsledně žitého života, ale také ty, kteří mají odvahu přijmout milost být svědky až do konce, do smrti. Ti všichni jsou živou krví církve. Jsou svědky, kteří táhnou církev, dosvědčují, že Ježíš vstal z mrtvých a je živý, a potvrzují to důsledným životem v síle Ducha svatého, jehož se jim dostalo.

Chtěl bych dnes tomuto kostelu jednu ikonu přidat. Je to žena, jejíž jméno neznám. Ale hledí na nás z nebe. Byl jsem na ostrově Lesbo, zdravil uprchlíky a potkal tam jednoho třicátníka se třemi dětmi. Podíval se na mne a řekl mi: »Otče, jsem muslim. Moje manželka byla křesťanska. Do naší země přišli teroristé, podívali se na nás a ptali se na naše náboženství a uviděli, že ona nosí křížek. Poručili jí, aby si ho sundala. Neudělal to a oni ji přede mnou zabili. Milovali jsme se!« Toto je ikona, kterou dnes přináším sem. Nevím, zda je onen muž ještě na ostrově Lesbo anebo se mu podařilo odejít. Nevím, zda se mu podařilo odejít z tohoto koncentračního tábora - protože mnohé tyto uprchlické tábory koncentrují velké množství lidí, kteří jsou tam ponecháni. Velkodušné národy, které je přijímají, nesou tuto tíhu také, protože se zdá, že mezinárodní dohody jsou důležitější než lidská práva. Onen muž v sobě neměl zášť. On jako muslim nesl tento kříž bolesti bez zášti. Utekl se do lásky manželky, které se dostalo milosti mučednictví.

Připomínat tyto svědky víry a modlit se na tomto místě je velký dar. Je to dar pro Komunitu Sant´Egidio, pro církev v Římě, pro všechny křesťanské komunity tohoto města a četné poutníky. Živý odkaz mučedníků nám dnes dává pokoj a jednotu. Učí nás, že mocí lásky a mírností je možné bojovat proti zvůli, násilí a válce a trpělivostí tak vytvářet pokoj. Můžeme se tedy modlit takto: Pane, učiň, abychom důstojně dosvědčovali evangelium a Tvoji lásku, sešli Svoje milosrdenství lidstvu, obnov Svoji církev, ochraňuj pronásledované křesťany, uděl brzo pokoj celému světu. Tobě Pane sláva, nám zahanbení.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2021 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.