Rádio Vaticana

Papežova důvěra může Al Azhar povzbudit k hledání konkrétních cest reformy

1.5.2017

Dvoudenní papežova cesta do Egypta povzbudila křesťany i muslimy ve vědomí, že jsou součástí jednoho národa, říká islamolog z Papežského východního institutu, egyptský jezuita o. Samir Khalil Samir.

Cesta byla zajisté důležitá, protože Egypt se nachází v izolaci a tato cesta mu otevírá prostor. Muslimové vnímají obtížnou situaci způsobenou terorismem a ačkoli všichni říkají, že islám nemá s terorismem nic společného, všichni vědí, že jde o islamistický terorismus. Stačí se podívat na jejich vlajku, na které stojí slova „muslimského kréda“ par excellance a černou barvu, která je barvou Mohamedova praporu, stejně jako Mohamedův meč. Je tedy zřejmé, že jde o stoprocentně islamistický terorismus, a z toho se přirozeně odvíjejí problémy v muslimském světě. Chceme-li ukazovat, že islám je pokojný, musíme uznat, že v islámu je obojí, boj i pokoj, tak jako v životě Mohameda a v Koránu. Když je tedy možné svobodně mluvit, nalézt člověka, který vás podpoří a sympatizuje s vámi, jako to učinil papež, dodává to odvahu jak prezidentovi, tak Al-Azhar a samozřejmě také všem křesťanům v Egyptě. Všichni totiž tímto terorismem trpíme.
Tato cesta měla ještě další význam. Muslimové mohli pocítit své spojení s křesťany v této chvíli zkoušky. Na jedné straně jsou mezi nimi ti, kteří útočí, ale na druhé straně je tu někdo, kdo říká, vy jste naši bratři. V tom tedy spočívá svědectví tohoto setkání.

Pokud jde o mezináboženský dialog, co nového přináší setkání papeže s šejkem Al Tajíbem?

Základní věcí je papežova důvěra k Al-Azhar a k Al-Tajíbovi, povzbuzuje ho a říká mu: „Pokračujte tímto směrem, cestou nenásilí.“ Al-Azhar ji sice proklamuje, a lidé jsou tomu rádi, ale ptají se, co dělá k jejímu reálnému uskutečnění. Setkání tedy může být povzbuzením k tomu, aby nejen ideologicky hlásala: „My jsme proti“ – což skutečně také je – ale aby se také více zamýšlela nad konkrétním způsobem, nad tím, jaké prostředky je potřeba si osvojit v rámci učení. Jak to požadoval už prezident Al-Sisi, když volal po revoluci v islámském učení. A jak předat poselství pokoje všem věřícím, všem muslimům. V této věci mohou počítat s podporou křesťanů, jak to dosvědčilo papežovo poselství během návštěvy.

Jaký byl význam papežské návštěvy pro koptskou pravoslavnou církev a pro nevelkou komunitu egyptských katolíků?

Pro koptskou katolickou komunitu, která je velmi malá, tato cesta znamená, že papež se zajímá také o nás – ačkoli je nás méně než 300 tisíc. A to je velmi důležité. Ale říká nám také to, že papež je otcem všech křesťanů, nejen katolíků, ale i dalších křesťanů, ba i všech ostatních. Cesta tedy dosvědčila toto bratrství se všemi. Je to dimenze, kterou vidíme v jeho objetí s imámem Al-Tajíbem či s prezidentem, které bylo upřímně láskyplné. Už jen to promlouvá více než projevy. Dále dohoda s pravoslavnými, která vedla ke shodě ohledně otázky křtu, resp. nutnosti nového křtu. Je to krok kupředu, který jsme si neuměli představit, nečekali jsme, že bude uskutečnitelný tak rychle. Cesta na všech úrovních ukázala, že jsme jedna rodina. Jeden národ, egyptský národ, jsme různí, ale v této různosti je bohatství a nikoli ochuzení. Myslím, že to je trojí poselstvím této velmi rychlé egyptské cesty. Na nás nyní je, aby bylo uskutečňováno v každodenním životě.

Johana Bronková